V kanonických buddhistických sbírkách textů mají poněkud svérázné místo i džátaky, příběhy, které měl Buddha vyprávět o svých minulých životech, kdy byl ještě Bódhisattou. Svou poetickou formou jsou tyto legendy, anekdoty a morální paraboly skvělým příkladem populární formy théravádového buddhismu, kdy jednotlivé aspekty základních teorií jsou vykládány jednoduchou a srozumitelnou formou. Svými náměty i formou zpracování se džátaky podobají svým hinduistickým protějškům, vyprávěním ze známých sbírek Paňčatantra či Hitópadéša. Svým obsahem i vlivem, který daleko přesáhl hranice Indie, patří buddhistické džátaky k základním dílům světového písemnictví. Podle anglického indologa T. W. Rhys Davidse představují "nejspolehlivější, nejkompletnější a nejstarší kolekci folklóru, jaká je dnes na světě k dispozici". Druhé vydání má 406 stran a je rozšířeno o padesát nejzajímavější ukázek z obsáhlého pálijského díla, které nepochybně patří k základním dílům světového písemnictví.