Druhá seria - kniha č. 4. Dvojjazyčná kniha - denník Nový Čas svojim čitateľom prináša možnosť zároveň sa zdokonaľovať v anglickom jazyku. Podľa odborníkov sú dvojjazyčné knihy výbornou pomôckou pri zdokonaľovaní sa v cudzom jazyku. „Je vždy plus, ak sa študent môže učiť na niečom, čo ho zaujíma a baví, či už je to text piesne, titulky k obľúbenému filmu alebo práve kniha, kde môže získať množstvo novej slovnej zásoby a slovných zvratov. Čitatelia Nového Času tak môžu zvýšiť úroveň čitanosti kníh na Slovensku. Pričom podľa prieskumov verejnej mienky Eurobarometra až 68 % Slovákov číta knihy. Počet kníh, ktoré pod hlavičkou Nový Čas Knižnica vyjdú, bude závisieť od záujmu čitateľov Nového Času. Vraždy na ulici Morgue je povídka Edgara Allana Poea z roku 1841. Patří mezi první detektivní příběhy a je prvním popisem zápletky, která se dnes označuje technickým termínem záhada uzavřené místnosti či záhada zamčeného pokoje (v uzavřené místnosti, z níž nebylo možné uniknout se najde mrtvola bez pachatele). V povídce je dále použit motiv bezradné policie, která z neschopnosti nebo z lehkomyslnosti přehlíží stopy, později objevené velkým detektivem, nebo z nich vyvozuje falešné dedukce; a která vedena fixní ideou o povaze zločinu nebo pachatele zatýká nevinné a přizpůsobuje indicie své utkvělé představě. Kriminální případ řeší muž s geniálními analytickými schopnostmi C. Auguste Dupin. Vypravěč se při pobytu v Paříži setkává s C. Augustem Dupinem, mladým mužem ze vznešené rodiny, kterého blíže neurčené neblahé události uvrhly do velké bídy. Nabídne mu, aby s ním bydlel, a na novém společníkovi ho zaujme jeho mimořádné analytické schopnosti a sečtělost. Jednoho večera zaznamenají článek v novinách o pozoruhodné vraždě, při níž byly v ulici Morgue zabity dvě ženy – matka a dcera. Pařížská policie z nátlaku na vyřešení případu obviní Dupinova přítele. Dupin chce jeho jméno očistit a osvobodit ho, dostává se na místo činu a učiní zde převratné objevy, které policie přehlédla. Zjistí, že vrah sice uprchl oknem, ale dojde k závěru, že pro člověka by to bylo zhola nemožné. Na místě činu také nalezne chumáč zrzavých chlupů a otisky nohou, které jistě nepatří člověku. Dovodí tedy, že vrahem byl orangutan. Aby zjistil, kdo byl je jeho majitelem, uveřejní inzerát s textem, že nalezl orangutana. Na inzerát odpoví jistý námořník. Dupin ho vyslechne, zjistí celý průběh vraždy a námořníkovu nevinu. Orangutana si námořník přivezl ze svých plaveb jako suvenýr, který chtěl v Paříži zpeněžit. Orangutan byl však velmi inteligentní a naučil se zacházet s břitvou na holení. Po dlouhodobé nevšímavosti pána rozzuřený orangutan uprchl a vylezl na okno jednoho z domů. Zde vyděsil dvě ženy, které začaly nepříčetně křičet o pomoc, orangutana to ještě více rozzuřilo, vzteky podřízl břitvou starší dámu, mladší ženu uškrtil a strčil jí do komína. Když uviděl svého pána, který ho pronásledoval, uprchl. Po objasnění vraždy byl lidoop umístěn do Pařížské zoologické zahrady. Dupin předá zprávu spolu se svými poznámkami policii.