Reedice básnické sbírky českého exilového básníka, která byla napsána během několika měsíců (srpen-listopad) v australském Melbourne. V úvodu své sbírky představuje Josef Tomáš výňatky z rozhovoru, který poskytl astrofyzik Paul Davies televizní společnosti ABC. Jeho základem je Daviesovo tvrzení, že lidé mají obavu z vědeckých oborů a proto nemohou vnímat svět kolem sebe v jeho celistvosti. Strach z matematiky má například za následek, že "je jim přístup k poezii přírody odepřen." Pravě tuto úzkost autor v tomto cyklu odmítá a vědomě navazuje na Daviesova slova, jemuž také tento soubor veršů dedikoval. Společně s tímto fyzikem a kosmologem sdílí Tomáš názor, že naše planeta a její vývoj byl utvářen působením vesmírných zákonů, jejichž vliv sahá až do dnešních dnů. Jen díky jim můžeme sledovat mnohostrannost a komplikovanost bytí a existence, jen díky jim jsme prostoupeni vírou, láskou a nadějí a můžeme tak v pokoře a úžesu vnímat všechny vysvětlitelné i nepochopitelné záhady života. Tíha života; Louskáček; Opravdu nic; Důvěra v sebe; Zas je už pátek; Jiskra života; Roztříštěnost; Slunečnice; Sliby, jenom sliby; Představivost; Není vyhnutí; Probuzení ze sna; Ostří břitvy; Matematika; Krátký den; Hrášek; Síla dechu; Tíha dne; Alzheimer; Buddhův prst; Sklep plný harampádí; Prostor; Život; Ono tajemství...; Svět; Ticho; Noční můra; Milarepův zkažený zub; Prázdno a život; Mysl; Ustrnutí; Pohyb; Domy na stráni; Prastůl a pračlověk; Hluk; Všude jen člověk; Strom ve větru; Svět v mé hlavě; Všechno a nic; Věci ke koupi; Gravitace; Katedrála; Vzdálenost; Mléčná dráha; Doznění