Arthur Koestler Knihy

Když vypukla druhá světová válka, pobýval Arthur Koestler na jihu Francie a pracoval na svém velkém románu Tma o polednách. Následující dva měsíce ho psal v Paříži, než byl zatčen a internován spolu s dalšími antinacisty, muži a ženami, kteří bojovali proti gestapu, uprchlíky před pronásledováním. Ti všichni tvořili ono „bahno společnosti“, které Francouzi uvězňovali, pouštěli na svobodu, opět uvězňovali a – až v příliš mnoha tragických případech – nakonec předávali nacistickým katům. Koestler vypráví příběh vlastního uvěznění a konečného útěku bez heroismu, lidsky, občas dokonce s humorem; zasazuje ho však přímo do pochmurného kontextu toho, co se stalo spoluvězňům, kteří neměli takové štěstí jako on. „V té době už evropský světadíl dospěl do stadia,“ napsal tehdy, „kdy bylo možné člověku bez ironie říci, že by měl být vděčný za to, že ho zastřelí, a ne uškrtí, setnou nebo ubijí k smrti.“

První svazek autobiografie: 1905-1931. První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Španělský testament popisuje autorovy zážitky z občanské války ve Španělsku a následného pobytu ve vězení. Koestler během občanské války podnikl tři cesty do Španělska, přičemž pracoval ve prospěch Kominterny i jako agent oficiální tiskové agentury loajalistické vlády a ke krytí využíval akreditaci britského deníku News Chronicle. Při svém druhém pobytu na nacionalistickém území jen o vlásek unikl zatčení Frankovou armádou, když ho v nacionalisty ovládané Seville poznal jeho bývalý kolega z berlínského nakladatelství Ullstein. Potřetí učinil neuvážené rozhodnutí zůstat v Málaze na jihu Španělska, poté co se z ní stáhla republikánská vojska. Byl zajat, odsouzen k trestu smrti a uvězněn v Seville. Popis zážitků a psychologických prožitků z vězení tvoří druhou část knihy – Dialog se smrtí.

Kniha židovského autora Arthura Koestlera Zloději v noci ( Thieves in the Night , 1946) mapuje románovým jazykem osidlování Palestiny v době před 2. světovou válkou. Na pozadí nadcházejícího válečného konfliktu v Evropě a složité politické situace v samotné Palestině ukazuje zakládání židovského státu. Sledujeme od počátku dramatické založení jedné sionistické židovské obce – kibucu. Čtenář se ocitá uprostřed skupiny přistěhovalců z Evropy, kteří vyhnáni špatnou osobní zkušeností se sílícím antisemitismem přišli do Palestiny a budují ve vyprahlé poušti svůj nový domov. Autor vychází z vlastních zkušeností z Palestiny 30. let, a románový příběh je tak plný poutavých detailů a nadmíru uvěřitelný. Román bez předsudků odhaluje „nový“ život v Palestině nejen jako únik před smrtelným nebezpečím v Evropě, ale zároveň jako únik před realitou. Stejným jazykem líčí válečný konflikt i milostná dobrodružství hlavních hrdinů. Proniká do ideových základů sionistického hnutí a také do lítých diskusí o jeho politickém směřování. Zprostředkován je vhled do vyjednávání mezi britskou správou, arabskými obyvateli, židovskými starousedlíky a sionistickými přistěhovalci. Vývoj jednotlivých postav odráží dynamiku sionistického hnutí včetně radikalizace některých jeho částí. Kniha může být užitečným pramenem pro pochopení některých kořenů arabsko-izraelského konfliktu i silných emocí při nedávném opouštění osad.

Druhý díl pamětí Arthura Koestlera navazuje na díl první, nazvaný Šíp do nebe, a zobrazuje především proces, v němž se autor odvrátil od komunismu. Jeho hledání, tápání a pochyby jsou pozoruhodné. Neméně důležité jsou ovšem dějiny, které se před očima tohoto bystrého pozorovatele odehrávaly – a jichž se autor snažil účastnit. Sledoval je v Sovětském svazu začátkem třicátých let pohledem komunisty, pak v západní Evropě pohledem hodně zviklaného komunisty, odsouzence k smrti ve Frankově vězení za španělské občanské války, poté v internaci v okupované Francii a konečně v Anglii, kam se mu nakonec podařilo šťastně uprchnout.

Kniha Arthura Koestlera „Příslib a naplnění“ se zabývá historií Palestiny od tzv. Balfourovy deklarace, která v roce 1917 slibovala Židům zřízení národní domoviny v Palestině, do let 1948–1949, kdy Izrael obhájil svou existenci ve válce proti Arabům a začal klást základy státní existence. V první části se seznamujeme s komplikovaným „trojúhelníkem“ vztahů mezi britskou mandátní správou, Židy a Araby. Autor těží z detailní znalosti Palestiny, v níž strávil jako levicově smýšlející sionista několik let a kam se jako novinář opakovaně vracel. Tato okolnost mu umožňuje, aby doplnil základní politicko-hospodářský dějinný rámec zasvěcenými sondami do mentality všech tří aktérů palestinského dramatu. Bez vědomí propastného rozdílu mezi vysoce vzdělanými, převážně levicovými a nadšeně budovatelskými sionisty a tradicionalistickou, konzervativní a skoro úplně negramotnou populací palestinských Arabů nelze jejich konfliktu porozumět. Neméně zásadní je však i Koestlerův výklad rozdílů mezi židovskými starousedlíky a imigranty z doby po roce 1918, stejně jako výklad příčin proarabského postoje většiny britských politiků a úředníků. Na řadě míst autor přesvědčivě obhajuje svůj psychologizující výklad historie. Ve druhé části předkládá zkušenosti a zážitky z pobytu v Izraeli, kam přiletěl v průběhu židovsko-arabské války počátkem června 1948, přičemž se zčásti jedná o zápisky deníkového charakteru. Čtenář se z nich mj. dozví, jak je možné, že se většina židovských osad za války ubránila drtivé arabské početní a technické převaze. S autorem navštíví i Jeruzalém, který se ocitl v obležení Arabské legie a Židé museli vynaložit veškerý um a odvahu, aby nearabskou část města z této kritické situace vyprostili.

Politicko-filozofický román, jehož děj se rozvíjí na pozadí velkých moskevských procesů z let 1936–1938 s bývalými čelnými představiteli levé i pravé opozice, je knihou o jednom osudu, který syntetizuje životy mnoha lidí. Hlavní postava románu, bývalý lidový komisař N. S. Rubašov, je fiktivní. Není však tězké zjistit v její psychologii, charakterových rysech, politickém smýšlení a teoretickém uvažování reálné rysy některých tragických osobností: N. S. Rubašov má vnější podobu a způsoby Zinověva, kdežto svou mechanistickou filozofií a politickou koncepcí připomíná Bucharina... I v jiných ohledech Tma o polednách překvapivě koresponduje se skutečností. Týká se to kapitulace a dobrovolných přiznání obžalovaných jak při vyšetřování, tak i v soudní síni, jejich spolupráce s vyšetřovateli, prokurátory a soudci. Obžaloba i rozsudek se nakonec stávají společným dílem představitelů moci a jejich obětí, protože jedni i druzí se řídí stejnou logikou a spojuje je společné přesvědčení o politické a dějinné nutnosti role, kterou hrají. Jsou si vědomi, že dějinná pravda je jiná, sami se však řídí něčím odlišným: představou o politické účelnosti, o oprávněnosti všech prostředků, o nichž se domnívají, že vedou k cíli.... celý text

Dne 1. března 1983 byla v domě na Montpelier Square v Londýně nalezena těla Arthura Koestlera a jeho manželky Cynthie. Jemu bylo 77, jí 55 let. Byla to sebevražda. Arthur Koestler trpěl Parkinsonovou nemocí a leukémií. Cynthia, jeho třetí žena, bývalá sekretářka, se těšila naprostému zdraví, a poté co svému muži věnovala celý svůj aktivní život, obětovala se mu i ve smrti. Jejich rodinný přítel Harold Harris našel mezi písemnostmi na Koestlerově pracovním stole rukopis třetího svazku Arthurovy autobiografie. Harris byl vykonavatelem poslední vůle a rozhodl se toto dílo, které vytvořili střídavě oba manželé, připravit k vydání. Svazek pokrývá velkou část jejich společného života a odhaluje jejich výjimečný vzájemný vztah a také jejich společnou smrt.