Zdeněk Sklenář

Byl nejstarší ze tří synů učitele Jana Sklenáře a jeho manželky Boženy, rozené Hájkové. Leština, kde se narodil, byla prvním učitelským místem jeho otce. Středoškolská studia začal Zdeněk Sklenář na gymnáziu v Zábřehu, po roce přestoupil pro neshody s učitelem kreslení na reálku v Šumperku; tu v roce 1929 úspěšně ukončil.Po maturitě studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Arnošta Hofbauera. Studium, které přerušil v letech 1935–1937 pro nástup na vojenskou základní službu, dokončil u prof. Zdeňka Kratochvíla roku 1939 s vyznamenáním.Po ukončení studií si otevřel první ateliér v Ostrovní ulici, v té době žil z podpory svého otce. Jeho ilustrace k románu Bubu z Monparnassu nakladatel Antonín Dědourek nevydal. V roce 1940 přemístil svůj ateliér na Smetanovo nábřeží. Roku 1943 byl totálně nasazen. V roce 1944 zařadilo protektorátní ministerstvo vnitra Zdeňka Sklenáře, spolu s mnoha dalšími, na seznam českého tzv. zvrhlého umění (Entartete Art) ve skupině zvrhlí malíři – hlavní pracovní činnost.Po druhé světové válce byl asistentem na UMPRUM, z této školy byl 1. února 1950 propuštěn spolu s Františkem Tichým, se kterým se zastal Emila Filly a jeho surrealistického smýšlení. Tříměsíční pobyt v Číně (1955, hlavní grafik putovní výstavy o československé kultuře) ovlivnil významně jeho další tvorbu. Na UMPRUM se vrátil v roce 1968, nejprve jako asistent, téhož roku zde byl jmenován profesorem. Poté, co zemřel Jiří Trnka a do důchdu odešel Karel Svolinský, stal se na této škole vedoucím jejich sloučených ateliérů (ateliér ilustrace a užité grafiky). Pedagogickou činnost ukončil osm let po svém návratu na školu. V roce 1980, ovlivněn taoistickými mistry, přestal malovat a šest let se věnoval psaní pamětí. Za svého učitele pokory považoval čínského filozofa Lao-c’. Na Silvestra 1943 se Zdeněk Sklenář seznámil v Praze se svou budoucí manželkou Miloslavou, se kterou se po půl roce oženil. Manželé Sklenářovi spolu prožili přes 40 let. Synovec Zdeněk Sklenář mladší vede uměleckou galerii. Na řadu svých přátel, mezi které patřili zejména významní výtvarní umělci dané doby, vzpomínal Zdeněk Sklenář ve své memoárové knize. Mezi nejbližší patřili zejména jeho spolužáci z Umělecko–průmyslové školy Jiří Trnka a Vojmír Vokolek. Dalšími osobnostmi, se kterými se během studia spřátelil, byli např. Antonín Strnadel či dnes méně známý František Ketzek (1906–1978). V letech 1935–1938 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR.Od roku 1943 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.