Zdeněk Sklenář Knihy

Červená Karkulka, králíci z klobouku, maková panenka a motýl Emanuel, maxipes Fík, Rákosníček, Popelka, Rumburak, krteček a další pohádkové bytosti, doprovází náš dětský svět fantazie, který si uchováváme v sobě po celý život. Tak jako my jsme vyrostli na příbězích, pohádkách s těmito hrdiny, které předáváme zase dalším generacím, tak celá Asie má svého hrdinu – Sun Wu Kunga – Opičího krále. Rošťák s neobvyklým půvabem a citem pro vylomeniny je v Číně hrdinou nejen dětí ale i dospělých již po více než 5 staletí. Nejznámější postavou Číny není Mao nebo Činghischán…., ale tento OPIČÁK. Jeho triky, krkolomné hrdinské kousky, dokonce i kousky nehrdinské jsou nadčasové pro dětského I dospělého čtenáře stejně tak jako dobrodružství Froda Pytlíka nebo Harryho Pottera. Začtěte se spolu s námi do nestárnoucího příběhu, který je ilustrován kresbami Zdeňka Sklenáře, jež před více než 50 lety pobavili čínské i české čtenáře. Pavilon Opičího krále s kresbami Zdeňka Sklenáře byl na Expu v Šanghaji neustále obležen čínskými rodiči s dětmi, kteří si přišli prožít animovaný příběh nesmrtelného Opičího krále.

Opičí král byl před půl stoletím ztvárněn českým umělcem Zdeňkem Sklenářem, jehož ilustrace vznikaly od konce padesátých do počátku šedesátých let. Kniha obsahuje osmdesát černobílých ilustrací na začátku a na konci každé kapitoly a dvacet čtyři celostránkových barevných ilustrací. Černobílé ilustrace sledují děj, zatímco barevné uměleckým způsobem převyprávějí text. Sklenář vyvinul složitou techniku s různými malířskými postupy a barvami, aby vystihl atmosféru příběhu. Často rozděloval prostor na části, aby vyjádřil kontrast mezi obsahem a jeho uměleckým ztvárněním. Putováním na Západ, jeden z nejznámějších čínských klasických románů, vypráví příběh o Sun Wukongovi, který chrání mnicha Tripitaku na cestě do Západního ráje pro posvátné sútry, přičemž čelí mnoha nebezpečím. Autor Wu Chengen z období dynastie Ming vytvořil postavu Opičího krále, která je Číňanům dobře známá. Sklenář dal této postavě novou tvář, a kniha byla vydána v několika jazycích. V době konání EXPO Shanghai se Sklenářův Opičí král vrací do Číny, což je radostná událost pro fanoušky této postavy v Číně i v České republice.

Příběh vtipným a graficky zdařilým způsobem přibližuje známou postavu asijské literatury. Opičí král je zábavný, drzý, hravý a také neobyčejně statečný a chytrý nezbedník, který se narodil na hoře Bujných květů a stal se králem všech opic. Svůj opičí svět však opouští, aby se vyučil všemu potřebnému u velkého učitele Subódhi. Poté se vrací, aby nejen porazil Rušitele světa, ale také zažil spoustu dobrodružství na cestě za posvátnými písmy s Tripitakem, Čuníkem a Písečným mnichem.

Lyrika inspirovaná dílem a životem W. A. Mozarta. Sbírka vyšla k Pražskému jaru 1963. 01-024-63

Dávné řecké báje a pověsti zrodila lidová fantazie starověkých Řeků v době, kdy lidé ještě neznali ani železný pluh. Vytvořil je génius slavného národa Helénů a obstály ve zkouškách tisíciletí. Jen těžko si lze představit kulturního člověka, který by nevěděl, kdo byli Herkules nebo Prométheus, Afrodita či Europa, Kyklopové, Sirény, Múzy nebo hromovládný Zeus. Výběr z těchto bájí a pověstí zpracoval na počátku druhé poloviny minulého století spisovatel Eduard Petiška a čtenáři si knihu, napsanou velmi moderně, ale přitom s velkou úctou k tradici, oblíbili hlavně pro její poutavost a svěžest.... celý text

Nevšední paměti Zdeňka Sklenáře (1910 - 1986), jednoho z nejvýznamnějších českých malířů druhé poloviny dvacátého století, zachycují setkání s mnoha výjimečnými osobnostmi, rodinou a přáteli, dětství, studia, rodnou Moravu a zaniklá zákoutí předválečné Prahy. Autor s citem pro detail a jemným humorem popisuje houbařské výpravy do brdských lesů, cesty do Paříže a Číny. Mezi protagonisty patří Pablo Picasso, František Tichý, Jiří Trnka, Alfons Mucha, básníci Aj Čching a Tristan Tzara, nakladatelé Otakar Štorch-Marien a Josef Florián, nebo cestovatel Eskymo Welzl. Sklenář věnoval zvláštní kapitoly Giuseppe Arcimboldovi a svým oblíbeným básníkům: Baudelairovi, Apollinairovi a Máchovi. Důležitou součástí jsou bohaté obrazové doprovody, včetně 70 fotografií a reprodukcí. Po Sklenářově nečekané smrti v dubnu 1986 se rukopisu ujal jeho přítel Jiří Šetlík, který jej uspořádal k vydání. Kniha měla být vydána v nakladatelství Odeon, které však na počátku devadesátých let zaniklo. Vzpomínání vychází poprvé až nyní, po více než dvacetiletém čekání, u příležitosti výstavy Zdeněk Sklenář / Deset tisíc věcí - deset tisíc let, uspořádané k výročí malířova narození.

Kniha obsahuje ucelený soupis grafických listů Zdeňka Sýkory vydaných Galerií Zdeněk Sklenář.

Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše.

Katalog doplňují texty Karla Malicha, Karla Srpa a Zdeňka Sklenáře.

Zpěvy staré Číny je označení pro několik básnických knih Bohumila Mathesia, obsahujících volná přebásnění staré čínské poezie. Tyto texty byly vydány v několika sbírkách a měly velký vliv na českou poesii dvacétého století. Bohumil Mathesius se k čínské poesii dostal poprvé vesbírce Černá věž a zelený džbán (1925). Tato sbírka se stala jádrem pozdější sbírky Zpěvy staré Číny (1939). Tuto sbírku Mathesius později doplnil o další básně, čímž vznikla sbírka Nové zpěvy staré Číny (1940) a později Třetí zpěvy staré Číny (1949). Později vydal Mathesius všechny tři sbírky v jednom svazku - Zpěvy staré Číny ve třech knihách (1950). Tato sbírka byla později několikrát znovu uspořádána, např. Jaroslavem Průškem (1960 pod názvem Zpěvy staré Číny). Několik dalších Mathesiových parafrází čínských textů do sbírek nezařazených (např. výbor Krásná slova o víně, soukromý tisk 1943, Zpěvy nové Číny, překlady moderní čínské poesie, 1948, texty z pozůstalosti). Celkově vyšlo do roku 1988 dvacet osm vydání některé části Mathesiových překladů. Všechny Mathesiovy čínské parafráze vyšly v kritickém vydání pod názvem Zpěvy staré Číny v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 v edici Jiřího Fraňka a Oldřicha Krále.