Knihobot

Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie

Uložit

Hodnocení knihy

Více o knize

Cílem knižní studie je postihnout pravidla platící v agonálním prostoru, do něhož literární znalci svými promluvami a texty jako subjekty vstupují a v jehož rámci jsou vzájemně poměřováni, posuzováni a hodnoceni. Autor přitom vychází z předpokladu, že myšlení o literatuře spoluformuje nadosobní paměť určitého kolektiva (tradičně národa, ale stále více i samotné vědecké komunity) a současně je také prostorem pro individuální tvořivost znalců. Literární historiky, teoretiky, kritiky či učitele interpretuje jako aktivní účastníky řečových her, kteří musí své názory a koncepty formulovat a prosazovat v kooperaci a konkurenci s ostatními, což je také nutí volit jisté role a strategie. A protože si je vědom také toho, že pravidla hry jsou v čase proměnná, zachycuje rovněž posuny v myšlení o literatuře od pozitivistického důrazu na fakta přes víru, že klíčem k poznání je volba správné metody, tedy obecně aplikovatelného postupu, až po současnou konceptuální literární vědu, která hodnotově preferuje jednorázové demonstrace novosti, kreativity a neopakovatelné jedinečnosti.

Skladem máme celkem knihy Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie (2012).

Nákup knihy

Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie, Pavel Janoušek

Jazyk
Rok vydání
2012
Vazba
(měkká),
Stav knihy
Velmi dobrá
Cena
109 Kč
Kupte si tuto knihu za 98 Kč
Cena pro členy Klubu

Doručení

Platební metody

4,0
Velmi dobrá
2 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Titul
Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie
Jazyk
česky
Vydavatel
Academia
Rok vydání
2012
Vazba
měkká
ISBN10
8020021280
ISBN13
9788020021281
Série
Hodnocení
4 z 5
Anotace
Cílem knižní studie je postihnout pravidla platící v agonálním prostoru, do něhož literární znalci svými promluvami a texty jako subjekty vstupují a v jehož rámci jsou vzájemně poměřováni, posuzováni a hodnoceni. Autor přitom vychází z předpokladu, že myšlení o literatuře spoluformuje nadosobní paměť určitého kolektiva (tradičně národa, ale stále více i samotné vědecké komunity) a současně je také prostorem pro individuální tvořivost znalců. Literární historiky, teoretiky, kritiky či učitele interpretuje jako aktivní účastníky řečových her, kteří musí své názory a koncepty formulovat a prosazovat v kooperaci a konkurenci s ostatními, což je také nutí volit jisté role a strategie. A protože si je vědom také toho, že pravidla hry jsou v čase proměnná, zachycuje rovněž posuny v myšlení o literatuře od pozitivistického důrazu na fakta přes víru, že klíčem k poznání je volba správné metody, tedy obecně aplikovatelného postupu, až po současnou konceptuální literární vědu, která hodnotově preferuje jednorázové demonstrace novosti, kreativity a neopakovatelné jedinečnosti.