Rekviem za Ernsta Jandla

Více o knize

Autorčin opus lze považovat i za jakousi literární koláž, v níž se střídají básně v próze společně s netradičně pojatými verši. V textech zároveň zaznívají úvahy o stárnutí i zamyšlení nad koncem lidského údělu. Mayröckerová ví, že čas je neúprosný, a i když si přeje získat zpátky alespoň jeden rok života se svým druhem, chápe, že tato představa patří do kategorie nesplnitelných snů. „Jak intenzivně bych ten čas prožívala, jak bych byla starostlivá a šťastná,“ povzdechne si v závěru sbírky. Po formální stráce využívá autorka co nejvíce prvků z oblasti experimentální poezie: osobitým způsobem například vkládá do kompozice interpunkční znaménka, proud vzpomínek je v některých pasážích záměrně přerušován, jednotlivá slovní spojení pak jsou mnohdy zvýrazněna kurzívou nebo velkými písmeny, nemluvě o nejrůznějších citacích z deníkových záznamů, komentářů či dokonce telefonních rozhovorů. Rakouská básnířka, která již píšící několik desetiletí patří mezi nejvýznamnější tvůrce německého jazyka. Mayröckerovou pojil celoživotní lidský i umělecký svazek s básníkem Ernstem Jandlem. Po jeho smrti v roce 2000 napsala tuto nádhernou a bolestnou básnickou skladbu. Doslov napsala Daniela Hodrová.