Hrabě Hodic a jeho svět: zámecká kultura ve Slezsku mezi barokem a osvícenstvím

Albert Josef říšský hrabě z Hodic (1706-1778) patřil k nejznámějším osobnostem z řad slezské šlechty. Pozornost upoutával tím, jak z nevýznamného šlechtického sídla Slezských Rudoltic v průběhu tří desítiletí vybudoval pozoruhodné centrum zámecké kultury období pozdního baroka a osvícenství, jemuž se od současníků dostalo pojmenování "slezské Versailles". V odloučení od kulturních metropolí sledoval a rezonoval nové duchovní proudy a s pomocí svých poddaných a služebnictva rozvíjel zámeckou kulturu (hudba, opera, divadlo, tanec, zahradní architektura). V těžkých podmínkách regionu, který byl po dobu slezských válek dějištěm válečných operací, usiloval o smíření pruských Hohenzollernů (Friedrich II.) a rakouských Habsburků (Marie Tereze, Josef II.). Již za svého života, ale i později, osobnost Hodicova vzbuzovala zájem nejen historiků, ale i beletristů. Ti kolem jeho osobnosti navršili záplavu výmyslů, falešných konstrukcí a mýtů, které přešly do obecného povědomí. Kniha se pokouší alespoň některé z nich uvést na pravou míru.