Osudný nepřítel

Ross Macdonald byl ve vrcholné tvůrčí formě, když napsal tento román – do smrti za osm let měl napsat ještě čtyři další. Nepřítelem se v této knize stávají děti, sotva dospělé, nevinné, a přece řízením osudu zapletené do těžkých zločinů. Nejsou však prvotními nepřáteli jejich rodiče? Sandy Sebastianová by možná nebyla duševně vykolejená a nezapletla se do vraždy, kdyby nevyrůstala u nevšímavých rodičů, kde sobecký otec svádí boje s chladnokrevně vypočítavou matkou. A z Davyho Spannera by v normálních rodinných poměrech nevyrostl zabiják… Lew Archer si tohle všechno uvědomuje stejně, jako si to ještě lépe uvědomoval jeho duchovní otec. Snad proto byly jeho psychologické sondy do podhoubí zločinu stále krutější a nekompromisnější.