Publikace je věnována básnické reflexi modernizace Japonska v tradičních formách tanka a haiku od konce 19. století do současnosti. Pozornost je věnována tomu, jak básníci napříč monitorovaným obdobím zachycují proměny doby, společnosti a způsobu života. V kontextu nové, moderní doby je redefinován pojem příroda tradičně představující hlavní zdroj básnické inspirace. Autorka se zabývá také tím, jak moderní básníci ve své tvorbě za užití motivů moderního světa pojímají mezilidské vztahy.