Přízraky

Čtvrtá sbírka současného českého autora střední generace obsahuje verše, které navazují na osobitou poetiku jeho předcházející sbírky „Slovník noci“. Děžinský zároveň na půdě tohoto nového opusu patrně definitivně potvrdil orientaci k lyrické výpovědi, která se tak stává základním stavebním kamenem jeho poetiky. I když v jeho verších stále nacházíme určitá existenciální stanoviska, nutno poznamenat, že jsou vyslovována s obrazností, která už v sobě nese smysl pro zklidnění i trvalé zakotvení. A to i přesto, že autorovo vyjádření si i nadále podrželo své hlavní motivy: Děžinský je třeba fascinován hemžením hmyzu pod kameny, v jeho textech se vůbec často objevuje scéna, která má blízko ke hnití či trouchnivění. I proto jsou jeho oblíbenými rekvizitami nejrůznější dutiny, rozpadající se krovy a trámy nebo vyvrácené stromy a pařezy. Okamžiky a chvíle zániku lze tedy z Děžinského poezie cítit neustále, avšak zároveň můžeme tyto „přízraky“ považovat i za nedílnou součást života, neboť k němu patří svou nezpochybnitelnou přítomností, jež je však pro člověka někdy až příliš bolestná.