Duhová kulička

Duhová kulička... Co v ní uvidíme, když si ji přiložíme k oku? Ti starší majitele klukovského pokladu, který sklízel závist těch, co měli jen hliněné. Podívejme se však pozorněji. V oné kuličce je stočena prapodstata duhy, která se může rozklenout v mnohobarevný oblouk. Není tak podobna našemu lidskému nitru, té podivuhodné kombinaci rozumu, citu a touhy, které trochu básnicky říkáme duše? Povídky této knížky se snaží o lidské duši promluvit. Je v nich čekání na lásku nebo laskavý vztah k druhému člověku, hledání cesty k sobě navzájem, zápas o skutečnou lidskou autenticitu. Ale jsou i dny v mlze, dny šedivé, dny, kdy mrazí. Přicházejí z ruky osudu, ale také si je přivoláváme sami. Ani o nich však nelze mlčet. Někdo řekne: obyčejní lidé, obyčejné lidské osudy. Rozbalme je však jako spirálu duhy. Zazáří i dojmou. Radost i smutek v jednom uzlíčku, duhová kulička života... Přiložme si ji k oku, k poznání, k potěšení v barevných i černých chvílích. Snad toto chtěli vyjádřit tři plzeňští prozaici, když společně hledali pravdu a současně balzám, něco hezkého a prospěšného, co by mohli na svých stránkách čtenáři podat, aby všední chvíle byly o trochu svátečnější.