Mrazík

Mazaný kocour číhal u Mrazíkova domu a čekal, až mrazík odejde za svou prací. Dobře vědel, že pro to, aby splnil nekalé plány baby Jagy, musí být s Nastěnkou o samotě. Děd Mrazík by jej od domu hnal, jistě by vytušil, s jakými úmysly sem přišel. Přikrčil se tedy u dveří a jakmile Mrazík otevřel, proklouzl mu mezi nohama dovnitř a chvíli čekal, než se děd Mrazík bezpečně vzdálí. Pak roztomile zamňoukal, přiskočil k Nastěnce a začal se jí otírat o nohy. Nastěnka měla z nenadálé návštěvy radost. Aspoň tu nebude tak sama, když Mrazík odešel. Hned vzala kocoura do náručí a začala ho hladit a hrát si s ním. Kocour to všechno trpělivě snášel, ale po pár minutách se z Nastěnčina náručí vykroutil, skočil na podlahu a utíkal směrem k Mrazíkově čarovné berle. Snad to byl zlý osud, že si zrovna toho dne Mrazík svou berlu zapomněl! "Kam utíkáš, kocourku?" volá na kocoura Nastěnka, ale jak za ním pospíchá, nevšimne si Mrazíkovy berly, dotkne se jí a v tu ránu jí zmizí červeň z tváří, dech se jí zastaví a jako ledová socha se sesune k zemi.