Knihobot

Dramata jazyka : Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní

Hodnocení knihy

Více o knize

Kniha představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie. Autor přistupuje k literárně zaměřenému tvůrčímu psaní interdisciplinárně (psychologie kreativity, dramatická výchova, ekologie, rétorika a stylistika) a multikulturně (bojová umění zenu, meditační postupy a šamanismus), stroze analytické pasáže střídá s esejistickými vstupy odhalujícími diskursivně obtížně zachytitelné aspekty tvořivosti, což mu umožňuje nejenom v mnoha ohledech syntetizovat dosavadní domácí poznatky o tvůrčím psaní (Zdeněk Kožmín, Zbyněk Fišer, František Hrdlička a další), ale především otevírat jeho narůstající metodické možnosti do řady netušených oblastí a směrů.

Nákup knihy

Dramata jazyka : Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní, Jiří Studený

Jazyk
Rok vydání
2010
Vazba
(měkká),
Stav knihy
Dobrá
Cena
29 Kč
Kupte si tuto knihu za pouhých 25 Kč

Doručení

Platební metody

2,5
Nic moc
2 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Titul
Dramata jazyka : Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní
Jazyk
česky
Vydavatel
Pavel Mervart
Rok vydání
2010
Vazba
měkká
ISBN10
8087378342
ISBN13
9788087378342
Série
Hodnocení
2,5 z 5
Anotace
Kniha představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie. Autor přistupuje k literárně zaměřenému tvůrčímu psaní interdisciplinárně (psychologie kreativity, dramatická výchova, ekologie, rétorika a stylistika) a multikulturně (bojová umění zenu, meditační postupy a šamanismus), stroze analytické pasáže střídá s esejistickými vstupy odhalujícími diskursivně obtížně zachytitelné aspekty tvořivosti, což mu umožňuje nejenom v mnoha ohledech syntetizovat dosavadní domácí poznatky o tvůrčím psaní (Zdeněk Kožmín, Zbyněk Fišer, František Hrdlička a další), ale především otevírat jeho narůstající metodické možnosti do řady netušených oblastí a směrů.