Sedm pohádek z pokladů našich a světových pohádkářů K. J. Erbena, B. Němcové, Bratří Grimmů, Františka Bartoše, Vladislava Stanovského a Jana Vladislava. Na shrbeném těle šedivý rubáš, nos jak orličí zobák, tváře zkrabacené a místo vlasů samá háďata, vpadlá bezzubá ústa s hadími žihadly. Tak vylíčila čarodějnici B. Němcová v pohádce O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Pokud pocestným neztuhne krev v žilách jen z pohledu na ohyzdnou babici, pak i ti nejsrdnatější musí sebrat odvahu, když je čarodějnice pozve dál a ohnutým prstem ukáže na plot z lidských lebek a když se dozví, že tak skončili ti, co přišli před ním. Čarodějnice slouží zlu. Zaříkadly a kouzly proměňující prince i princezny v cokoli se jim zamane, nejraději v žáby nebo něco hodně odpudivého. Když nemají fantazii, změní je prostě v kámen. Ale nejsou zlé bezdůvodně. Jejich zloba pramení ze závisti. Chtěly by být krásné a mladé jako Jabloňová panna, touží po tom, aby se princ do nich zamiloval jako Silomil v pohádce B. Němcové. K tomu jim však jejich kouzla nestačí. A tak se jen mstí, ale nakonec stejně dokážou ublížit jen těm zlým. Nad spravedlivými nikdy v pohádkách nezvítězí.