Poustevna, věštírna, loutkárna

Ve sbírce básní Poustevna, věštírna, loutkárna je Borkovcovo tvárné úsilí zvýrazněno narůstající osobitostí jazyka směřujícího zejména k využití neologismů a eufonie. Nápaditá, avšak i významově odpovědná hra se slovy tu v kontextu s neokázale prezentovanou religiozitou poukazuje k nalézání svébytného vyjádření i sklenutí pevně vymezovaného básnického světa.