Kostlivec v kredenci

Realita se stala pro literaturu libující si v napětí hororových situací vážnou konkurenci. Ale po pravdě řečeno, není strach jako strach. Někdy motivuje – obavy ze ztráty zdraví, rodiny, zaměstnání… nás mnohdy dělají lepšími. Jindy deprimuje – pokud nás přeroste a navíc jsme na něj sami. Od autorů by tedy bylo jistě nemoudré, kdyby chtěli své čtenáře děsit. Je pravda, že se jejich příběhy neobešly bez mrtvol, duchů, strašidel a běsů. Ovšem ty zhruba dvě desítky zemřelých ve třiadvaceti povídkách téměř nepřesahují počet obětí dopravních nehod, když se víkend obzvláště vydaří. Začtěte se tedy do příběhů, které nemají potvrdit sobecký názor, že cizí neštěstí potěší. Mají nás tak trochu příjemně postrašit, bavit osobitým humorem, jehož černý odstín nebude věci škodit. A pokud vyrýžuje laskavý čtenář i zrnko moudrosti, tedy i obohatit. Vždyť přece je něco tajemného mezi nebem a zemí… Nebo už i doma v kredenci?