Mé zlaté Bengálsko

Více o knize

Podtitul: Studie k bengálskému náboženství a kultuře věnované Haně Preinhaelterové k jejím sedmdesátinám Bengálsko, jako osobitá oblast indického subkontinentu, se ve středověku stalo domovem mnoha významných náboženských tradic, zejména tantrických a šaktistických. Po příchodu Britů se Bengálsko stalo kulturním centrem Indie. Tato publikace popularizuje klíčové prvky, kterými Bengálsko obohatilo náboženskou a kulturní pokladnici země. Obsah zahrnuje témata jako tantrické příběhy o nesmrtelnosti, roli estetiky a emocionality v gaudíjském višnuismu, a různé aspekty tantrického višnuismu v Bengálsku. Dále se zaměřuje na bengálské bohyně, jako jsou Čandí, Manasá, Šítalá a Šašthí, a zkoumá vítězství bohyně Manasy v umění. Publikace také reflektuje vznik a vývoj bengálského neošaktismu a zkoumá podoby bohyně Durgy v současné Kolkatě. Další témata zahrnují pojetí hinduismu svámího Vivékánandy v dialogu se západním modernismem, reflexi nejstarších upanišád v díle Rabíndranátha Thákura, hinduistický svatební obřad, vliv angličtiny na bengálštinu, a bengálský film. Publikace je doplněna barevnými obrázky a úvodními verši přeloženými Dušanem Zbavitelem.