Oči kůže

Více o knize

Architektura má moc inspirovat a umocňovat život, ale proč se mnohé projekty, které vypadají skvěle na papíře, ve skutečnosti zklamáním? Juhani Pallasmaa tvrdí, že problém spočívá v převaze vizuality v dnešní technologické a konzumentské kultuře, která ovlivňuje architektonickou praxi a vzdělání. Naše zkušenost je utvářena kombinací pěti smyslů, avšak většina architektury se soustředí pouze na zrak. Tento důraz na zrak potlačuje ostatní smysly, což vede k ochuzení životního prostředí a pocitům odloučení. Kniha, poprvé vydaná v roce 1996, se stala klasikou architektonické teorie a je součástí přednášek na školách po celém světě. Obsahuje dva rozšířené eseje: první zkoumá historický vývoj okulocentrického paradigmatu od starověkých Řeků a jeho vliv na architekturu a vnímání světa. Druhý se zaměřuje na roli ostatních smyslů v autentické architektonické zkušenosti a navrhuje cestu k multisenzorické architektuře, která podporuje pocit přináležení. Od prvního vydání vzrostl zájem o tělo a smysly v architektonické filozofii a pedagogice. Nové, revidované vydání této zásadní práce obohatí nejen architekty a studenty, ale také čtenáře o vnímání světa kolem nich.