Anthroposofické pojetí světa a člověka jako východisko waldorfské pedagogiky

Více o knize

Kniha se věnuje původu waldorfské pedagogiky, podrobně rozebírá goethanistickou teorii poznání a fenomenologickou metodu, analyzuje anthroposofickou anthroposofickou antropologii v pozadí waldorfské pedagogiky a zabývá se také problematikou tzv. "náboženskosti" waldorfských škol. Na základě podrobného zmapování těchto základních východisek pomáhá k pochopení waldorfské pedagogiky všem zájemcům, zejména rodičům, o tento nový způsob výchovy a výuky, který osvědčil své praktické výsledky zejména v poslední době v úspěchu waldorfských škol v testování maturit.) Waldorfská pedagogika bývá předmětem kritiky, která často k jejím východiskům spočívajícím v anthroposofii přistupuje spíše povrchně a nezřídka je chápe jako „náboženskou ideologii". Na otázku, co leží za tímto principiálním neporozuměním, se kniha pokouší podat odpověď uchopením těchto východisek prizmatem paradigmatu. Věnuje se tak původu waldorfské pedagogiky, podrobně rozebírá goetheanistickou teorii poznání a fenomenologickou metodu, analyzuje anthroposofickou antropologii v pozadí waldorfské pedagogiky a zabývá se také problematikou „náboženskosti" waldorfských škol. Na základě podrobného zmapování těchto základních východisek kniha ukazuje, že pokud chceme waldorfskou pedagogiku pochopit, musíme ji uchopovat pouze vcelku, jako systém vzájemně se podpírajících idejí, které není možné vytrhávat z jejich paradigmatického kontextu.