Úpatí vichřice

Sbírkou Úpatí vichřice vstoupila do literárního světa básnířka Klára Goldstein. Hned první sloka úvodní básně „Kometa“ nám prozradí mnohé o poetice celé sbírky: „Vrací se ještě někdy / dávný strach z komety / To potom voláme do tmy / a bosými kroky odměřujeme svou úzkost“. Goldstein citovanými čtyřmi verši hned na začátek jasně udává směr, kterým se při četbě sbírky čtenář vydá, a tento směr nehodlá nijak výrazně měnit. Hlavním tématem zůstane strach. Strach ze smrti i z věčnosti, strach z plynutí času, strach z věcí, které se staly a nelze je již odestát, strach z dálky, z neznáma, z bezmoci. Nejedná se však o strach zbabělcův, nýbrž o strach plný pokory, který člověka neochromí, ale naopak posílí a donutí ho ptát se, hledat a bojovat.