Generace identity: Vyhlášení války

Upírání práv evropských národů na vlastní dědictví, historii, a dokonce i fyzickou existenci vlastí samotných se stalo nedílnou součástí ideologie postmoderního Západu. Masová imigrace, selektivní štvavá propaganda a neustálý příval zpravidla zvrácené – nebo přinejmenším nesmyslné – „konzumní kultury“ nasměrovaly Evropu na cestu k nebytí. Z jejích původních obyvatel se povětšinou stali izolovaní, vykořenění a dezorientovaní jedinci, stále více klamaní politickým systémem s pramalým zájmem o lid, který ovládá. Na příčiny tohoto stavu existuje řada názorů, ale studentské bouře na Západě z května 1968 mají na vytvoření apolitické sebezničující situace, v níž se Evropa nyní nachází, nepochybně významný podíl. Do rukou se vám však nedostává učebnice dějepisu. Autor se ani tak nevěnuje popisu a rozboru cesty k našemu dnešnímu marasmu jako spíše tomu, co se s ním dá a musí udělat – a především kdo to udělá. Po zradě politických, novinářských i akademických pseudoelit a lhostejné nečinnosti celé generace Evropanů, kteří ji umožnili, připadá úkol změnit směr hlavním obětem vykolejení západní společnosti – mladým. V knížce Generace identity aktivista Markus Willinger v jednačtyřiceti krátkých a úderných kapitolách předkládá svůj pohled na světonázor rodícího se identitárního hnutí. Podává dokonale jasný obraz toho, kde se staly chyby, a naznačuje, jakým směrem se poohlížet po řešeních. Generace identity, plynule přecházející od radikální politiky k existenciální filosofii, výstižně, ale také poeticky vysvětluje, co mladí Evropané musejí – nebo by měli – říci zkorumpovaným zástupcům zpuchřelých společenských struktur ovládajících náš kontinent.