Nepřítel Masaryka

Největší československý válečník, zrozený v ruských legiích během první světové války, získal respekt západních spojenců i nepřátel. Během sedmi let se vypracoval na nejvyššího vojenského generála a pána Sibiře, a v nové republice byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Britský král mu udělil doživotní titul Sira a ve Francii se stal rytířem Čestné legie, přičemž obdržel více než třicet významných vyznamenání od Dohodových států. Prezident Masaryk se však nevyrovnal s jeho popularitou a společně s Benešem ho nespravedlivě srazili z piedestalu moci. Jako degradovaný vojín musel opustit armádu bez finančního zabezpečení. Masaryk ho dotlačil k činu, který vedl k jeho vůdcovství českého protigermánského fašistického hnutí. Přesto zůstal hrdým československým vlastencem, i když v době Mnichova nemohl bojovat za přežití národa. Prezident Hácha mu těsně před 15. březnem 1939 vrátil odebrané hodnosti. Za protektorátu se zapojil do protiněmeckého boje, ale po válce ho Beneš opět uvěznil jako nepřítele státu. Zemřel jako neznámý občan, brzy po očištění a jeho odkaz byl zapomenut. Jmenoval se Radola Gajda a o jeho osudech je tato kniha.