Doktor z Osvětimi

Více o knize

V lednu 1945 zůstalo v Osvětimi-Birkenau 4800 vězňů, kteří nebyli schopní se na vlastní pěst vydat na pochod smrti. Plynové komory a krematoria byly zničeny, a sovětská vojska rychle pronikla do tábora, což zabránilo dozorcům v zabíjení přeživších. Krátce po osvobození přijíždí lékař Józef Bellert s více než třiceti krakovskými lékaři a sestrami, aby provozovali pravděpodobně největší polní nemocnici 2. světové války v ruinách tábora. Vězni, kteří dostali šanci na nový život, byli léčeni i přes nedostatek základních potřeb. Pacienti vážili průměrně 25-30 kg a trpěli různými nemocemi, včetně tyfu a tuberkulózy. Mnozí se báli lékařů kvůli traumatickým vzpomínkám na injekce, které používali esesmani k zabíjení nemocných. Pomoc v takových podmínkách vyžadovala obrovskou sílu, a to i pro ty, kteří zažili válečné hrůzy. Pracovníci nemocnice čelili fyzickým a psychickým zraněním svých pacientů, což představovalo obrovské trauma. Přesto se podařilo navrátit k životu 4620 z 4800 pacientů.