Televizní zpravodajství jako paradox. Jak (ne)rozumět zpravodajství I.

Televizní zpravodajství sebe samo deklaruje jako jednu z nejvěrohodnějších reflexí sociální reality, nabízející univerzální sdělení určená všem bez rozdílu jejich individuálních znalostí a schopností. Že zdání reflexe skutečnosti jen docela úspěšně předstírá patrně není překvapující, rozhodně ne natolik jako fakt, že – opět velmi úspěšně – zastírá, že jde o jeden z nejkomplikovanějších a současně nejparadoxnějších typů mediálních obsahů. Překvapující je nejen skutečnost, že přes uvedené skutečnosti je diváky vnímáno jako jedna z nejvěrohodnějších reprezentací reality, ale že je vůbec – přes svou komplikovanost – vůbec vnímáno. Tato publikace je prvním svazkem třídílné studie věnované tomu, jak vlastně televizní zpravodajství skutečně vypadá, z čeho se skládá a jak vlastně „funguje“.