Knihobot

Zarostlé cesty

Více o knize

Touto knihou povídek se čtenářům představuje opět jeden z nových autorů, jeden z těch, kteří píší o zkušenostech vlastního života, o trpké pravdě života v první republice. Petráňovy povídky jsou pravdivým dokladem, pokusem o umělecké zpracování prožitých zkušeností z doby hladu,nezaměstnanosti a stávek. Líčí ty, kdo mu byli nejbližší, jejichž život nejlépe znal - udřené horníky (důl Fučík, Rudiay, Patria aj.), jejich ženy, které musely věčně počítat s každým haléřem a často samy hladovět, aby mohly dát dětem alespoň suchý chléb nebo brambory k obědu, a děti - otrhané, bosé, podvyživené děti, pro které bylo nenaplnitelným přáním koupit si dřeváky za pár haléřů a které neměly ani na školní sešity. Byl to trpký život, živoření lidí, kteří se museli živit vším možným, protože nikdo nepotřeboval jejich ruce, kterými chtěli poctivě pracovat, a do nichž policie střílela, když protestovali proti nezaměstnanosti a snižování mezd. Dnes je dobré si tuto dobu připomenout. Je dobře si ji připomínat stále a stále, abychom si uvědomili, oč šťastnější jsme dnes, abychom si dneška dovedli vážit a ochránit to, co jsme vybojovali.

Nákup knihy

Zarostlé cesty, Josef Petráň

Jazyk
Rok vydání
1950
Vazba
(pevná),
Stav knihy
Poškozená
Cena
54 Kč

Doručení

Platební metody

Nikdo zatím neohodnotil.Ohodnotit

Titul
Zarostlé cesty
Jazyk
česky
Vydavatel
Svoboda
Rok vydání
1950
Vazba
pevná
Série
Anotace
Touto knihou povídek se čtenářům představuje opět jeden z nových autorů, jeden z těch, kteří píší o zkušenostech vlastního života, o trpké pravdě života v první republice. Petráňovy povídky jsou pravdivým dokladem, pokusem o umělecké zpracování prožitých zkušeností z doby hladu,nezaměstnanosti a stávek. Líčí ty, kdo mu byli nejbližší, jejichž život nejlépe znal - udřené horníky (důl Fučík, Rudiay, Patria aj.), jejich ženy, které musely věčně počítat s každým haléřem a často samy hladovět, aby mohly dát dětem alespoň suchý chléb nebo brambory k obědu, a děti - otrhané, bosé, podvyživené děti, pro které bylo nenaplnitelným přáním koupit si dřeváky za pár haléřů a které neměly ani na školní sešity. Byl to trpký život, živoření lidí, kteří se museli živit vším možným, protože nikdo nepotřeboval jejich ruce, kterými chtěli poctivě pracovat, a do nichž policie střílela, když protestovali proti nezaměstnanosti a snižování mezd. Dnes je dobré si tuto dobu připomenout. Je dobře si ji připomínat stále a stále, abychom si uvědomili, oč šťastnější jsme dnes, abychom si dneška dovedli vážit a ochránit to, co jsme vybojovali.