V těle ženy s duší bohyně

Zuzana Davidová ve svých básních, psaných pravidelnou rýmovou stopou, hladoví po lásce, odhaluje principy ženského srdce a "otevřená citům s důvěrou a oddaností" vychází vstříc intimním impulzům, které dokáže vnímat jak s napjatým očekáváním a s nedočkavostí, tak především s nadějí, že se tyto křehké doteky promění ve štěstí. "Jsem bytostí prostou", poznamenává autorka v jedné básni a snad právě i z tohoto důvodu jí život často nastavuje milostná zklamání a pády. Přes všechny nepříznivé události je však odhodlaná dál bojovat s osudem a věří, že silná touha a opravdový cit jí přinese harmonický vztah a uspokojení.