Vojna není kojná

Na nevelkém prostranství svých devíti historek z kasárenského života v první republice dává autor nastoupit k panoptikální defilírce menší armádě dostud neostřílených novobranců i zkušených starých mazáků, všelijak střelených oficírů i senilních generálů. Přestože neválčí, ale jenom vojákují, Marešovi hrdinové - vydařené odnože Josefa Švejka - zde vytahují do boje se stupiditou vojenského drilu, s duševním kreténstvím svých velitelů i se sobectvím, individualismem či šplhounstvím černých ovcí ve vlastním kolektivu. Marešova knížka, z humorného nadhledu postihující svébytné ovzduší tohoto drsného chlapského společenství a napsaná se smyslem pro situační komiku a s vlohou pro její jadrné podání, je trefnou parodizací "demokratického" ducha poválečné republikánské armády a zároveň živelným protestem svého autora proti dehumanizaci člověka ve vojenské uniformě s distinkcemi i bez nich.