Odzadu

S ohledem na pověst, která Pavla Beneše provází, jsem si pro ni hned zašla na děkanát. A hned mi taky bylo jasné, že na recenzi si nemůžu troufnout. Přiznávám, že grafickému designu, natož designu vizuálnímu a už vůbec ne vizuální komunikaci nerozumím, ač jsem pár knih o nich přečetla. Poté, co jsme v bývalém Design centru ČR dělali pár výstav spojených s těmito obory, jsem k nim nabyla posvátné úcty, neb mi bylo vždy taktně řečeno, ať se do toho nepletu, neb jednám s profesionály. Tak jsem uvízla na systému vlastního hodnocení „líbí × nelíbí“. Ale i zde se mi hranice vlastního úsudku rozbily, když mi mladí grafičtí designéři jen tak mezi řečí, když něčemu nerozumím a nebojím se jich optat, řeknou „no, hele, neber to tak přímočaře“ … nebo něco podobného, co mě znejistí na pár dalších hodin k novému připotroublému dotazu.Třeba na to, proč filmový plakát neříká, ke kterému filmu se pojí? Tedy, že na něm třeba není ani název příslušného filmu? Při prvním prolistování knihy bylo jasné, že ji nemůžu číst jako noviny nebo řadu knih poslední doby, u seriálu Simpsonovi. Dostala jsem se k ní o půlnoci, a to se nemělo stát! Četla jsem do tří rána (neb jsem se musela vracet!) a hihňala se, ba i nahlas smála. Tím se probudila kočka a začala mi šlapat po hlavě, neboť nemá ráda, když se něčemu směji nahlas a ona neví, čemu. A navíc v noci, kdy já mám spát a ona lovit papírové myši vyrobené zmuchláním poloviny lístku MHD. Ve tři ráno jsem si čtení střihla už opuchlýma očima ještě jednou, tentokrát odpředu, protože jsem ji původně dle názvu a návodu četla odzadu. Bavila jsem se na každé stránce a přála bych to všem. Tedy prvně všem přeji, ať se ke knize dostanou, protože zatím je k dostání pouze na FUD UJEP v Ústí n. L. A pak, ať jsou jakéhokoliv mladí či stáří, ať se na svět podívají z nadhledu daného nejen příslovečnou výškou autora. Se zájmem sleduji, jak se mění náš jazyk, a podobně jako autor knihy jsem posedlá opravováním pravopisných i stylistických chyb všeho druhu. Asi i proto, že jsem šéfredaktorovala několika časopisům a musela nestále dělat korektury. Číst texty Pavla Beneše byla životadárná droga pro usínající mozek, oko jásalo nad výrazy, které používám také, ale nikdo mě za to nepochválí! Chválím, chválím jazyk Pavla Beneše. Po celou dobu čtení jsem si kladla otázku. Jak to, že jsme se potkali až před WC na FUD UJEP? Lenka Žižková, Designcabinet.cz