Zahrada ztracených duší

Hornická osada Mže, se před polovinou třináctého století, nebývale rozrůstá. Vždyť stříbro je to, co nejvíce zajímá krále a vládnoucí šlechtu kolem něj. Její věhlas by mohl co chvíli zastínit i blízký Kladrubský klášter. Mohl, ale - zatím spolu musí tyto osady žít ve vzájemné shodě. Vždyť vyrvat Zemi to, co je v ní od věků skryto, potřebuje podporu i od Boha, jehož jsou mniši tak horlivými služebníky. Je však mnoho prokletí, jež na sebe mohou tito dělníci v hoře přivolat a teď se zdá, že jedno z nich je již zde! Ztrácejí se jim děti! A nejen jim! I v širém okolí! Jedno, zda urozeným, bohatým, či chudým. Uteče mnoho času, než jejich tělíčka vydá les, vydá-li je vůbec. Odkud se bere toto zlo? Je to vůle boží, či někoho z bažin Velkého lesa? Tvoří tu hranici mezi Čechami a protíná ho jen málo cest, jež jsou plné tajemných nebezpečenství. Vždyť i když se je snaží střežit, kolik lidí z nich již sešlo a nikdo nikdy je již nespatřil! To vše si uvědomuje i opat Kladrubského kláštera, který se strašlivé břímě prokletí snaží vzít na svá bedra a vyřešit ho. Sám na to však nestačí, neb Bůh jejich modlitby nevyslyšel. Pomůže nakonec aspoň ten, do koho vložil své poslední naděje? Rytíř, Vítek z Březnice, je tak proti své vůli vtažen do osidel těchto podivných událostí, táhnoucích ho neúprosně do bezedných tůní Borských blat, mezi démony vzešlé z tlejícího lesa.