Tariel

Na knihu jsem narazila náhodou už v době, kdy ji autor teprve chystal k vydání na Pointě. Okouzlila mě jeho instagramová stránka plná vizuálů a střípků z chystaného příběhu – krátká ukázka byla akční, zajímavá a navnadila mě na finální verzi. Co si zaslouží pochvalu? Instagramový profil – vizualizace pomohly představit si detaily a fungují jako doplňující zdroj informací. Provedení knihy – netradiční formát, pevná vazba, váha i vůně jí dodávají exkluzivitu a v knihovně působí skvěle. Mapa – přehledná a užitečná, mohla jsem přesně sledovat Tarielinu cestu. Kapitoly – mnoho, ale v přiměřené délce; střídání pohledů působí svěže. Popis světa – nové lokace jsou slušně vykreslené. Drak pod zámkem – jen na pár stranách, ale okamžitě si mě získal. Bohužel při čtení narážíme na řadu rušivých prvků, které by odstranila kvalitní beta. Patří sem jazykové chyby, opakování slov i jmen, zapomínání na postavy, nelogické detaily, jednotvárné charakterizace, konflikty řešené mimo text či nesmyslná linka vedlejších postav. Tempo je pomalé, dialogy nezáživné, prolog postrádá návaznost a některé inspirace (Eragon, Hobit, aj.) jsou až příliš výrazné. Logika světa občas pokulhává, zejména u techniky, a Tariel jako hlavní postava často působí frustrujícím dojmem. Závěr pak působí překotně. Mnohé z těchto nedostatků by vyřešila pečlivější redakční práce. Je to škoda, protože kniha má potenciál a rozhodně není nudná.