Jiné dějiny Římského impéria

Zvykli jsme si. Zvykli jsme si, že politici lžou, medicína neléčí, škola neučí. Zvykli jsme si nevěřit. Dnes už nevěříme, že dvěma letadly lze zbořit tři paneláky, že radar v Brdech nás měl chránit před íránskými raketami, že 50 let od dobytí Měsíce neumíme vyrobit tehdejší raketové motory nebo že píchat si neschválenou látku do těla je ten nejlepší nápad. Jenže samotná nedůvěra nestačí. Probíhajícím událostem je třeba porozumět, orientovat se v nich. Kde vlastně všechno to lhaní a klamání začalo? Kde hledat jejich původ a příčinu a jaký sledují smysl? Proč nás dějiny nic neučí a jen nás trestají za neznalost, a já bych řekl, za nepochopení svých lekcí? Odpovědi na tyto otázky nabízí kniha Jiné dějiny Římského impéria. Cílem knihy vůbec není odhalení lži a její náhrada jediným pravdivým výkladem dějin. Autor samo sebou nabízí svůj vlastní výklad podložený přehlíženými, byť volně dostupnými artefakty, ale jeho opravdová hodnota spočívá v jeho vidění logiky vývoje lidské společnosti a její příčinně následkových vztahů. Kniha je určena čtenářům, kteří chtějí historii nejen znát, ale také ji chápat. Soustředí se na období renesance – pojem zavedený do vědecké terminologie historiky až v XIX. století. Vysvětluje, kdo a proč potřeboval rozdělit události XV. – XVII. století do dvou historických epoch pojmenovaných antika a renesance a oddělit je tisíci temnými lety takzvaného středověku a informačního vakua. Sám autor se ke Koncepci obecné bezpečnosti nehlásí. Já však mám dojem, že popsat entitu globálního prediktora se mu v jeho knize podařilo mimořádně výstižně a dostupně. Cítím povinnost milé čtenáře upozornit, zvláště pak ty, kteří se s pojmy Nová chronologie nebo Koncepce obecné bezpečnosti dosud nesetkali: zvažte sami, jste-li dostatečně otevření a silní. Čtení může ochromit vaše vidění světa, neurvale strhnout růžové brýle. Může se dostavit například nechuť nadále navštěvovat římské a řecké památky. Natož Jeruzalém! Absolventy gymnázií humanitního zaměření může začít pronásledovat sžíravá otázka: "Proč jsem tuto knihu nenapsal já sám?" Přijmete-li uvedená rizika, bezvadně se pobavíte a už samostatně přijdete na kloub i věcem knihou nedotčeným. (Text vydavatele).