Práce s reflexí u lektorů osobnostně sociálního rozvoje

Předkládaná studie se snaží odhalit způsob, jakým lektoři v rámci vybraných pojetí osobnostně sociálního rozvoje realizují skupinová reflektivní sezení. Výsledky tohoto rozkrývání jsou přitom čtenáři předloženy v celkem devíti na sebe navazujících, nicméně často velmi silně provázaných, tematických kapitolách. První z nich je věnována snaze o poodhalení některých souvislostí spojených s užíváním pojmu osobnostně sociální rozvoj. Vyplyne z ní, že rozsah používání tohoto termínu je v současnosti velmi široký a nadmíru pestré a ne vždy vzájemně slučitelné bývají i kontexty, v nichž bývá tento pojem aplikován. V následující kapitole jsou poté identifikovány a analyzovány dva základní pilíře, o které se výchovně vzdělávací programy a aktivity, jež se pod zvolenými pojetími osobnostně sociálního rozvoje skrývají, reálně opírají – platforma zkušenostně reflektivního učení a skupinové práce. V tomto okamžiku bude text posunut do své empirické části, v níž bude čtenář nejprve zasvěcen do zvoleného a částečně rovněž na míru „ušitého“ metodologického postupu realizovaného šetření založeného na smíšeném designu. V analytických kapitolách předkládané studie budou posléze postupně prezentovány výsledky samotného výzkumného šetření. V kapitole čtvrté je to nejprve základní model vedení skupiny, jenž zachycuje všechny základní kategorie, které se z analyzovaných dat vynořily, a pojmenovává vztahy mezi nimi. V kapitole páté, šesté a sedmé je poté pozornost věnována všem třem základním cílům, které lektoři v průběhu skupinových reflektivních sezení sledují a především pak konkrétním činnostem, prostřednictvím nichž se jich snaží různými způsoby dosáhnout. Za vrchol práce lze nakonec označit kapitolu osmou, v níž budou všechny identifikované a dříve analyzované činnosti zasazeny do ustálené komunikační struktury skupinových reflektivních sezení. Celý text následně uzavírá devátá kapitola, v níž jsou shrnuta a diskutována základní výzkumná zjištění.