Rudý car: Stalin v čele Sovětského svazu v letech 1924-1953

V Rusku a možná i jinde přetrvává mezi levicově orientovanými lidmi vnímání Stalina jako architekta socialismu a vítěze nad nacisty. Ve skutečnosti byl extrémním tyranem a „superdiktátorem“, který exceloval v uplatňování hyperbyrokratického kontrolního systému s terorem. Nový řád nevytvořil; Hitlerovu říši porazili vojáci s pomocí spojenců, a impérium, které se zdálo být trvalé, dnes již neexistuje. Stalinův pokus o totální nadvládu byl „dočasně úspěšný“ a sloužil pouze k destruktivnímu ovládání společnosti. Tento systém umožnil dokonalou poslušnost lidí a stal se nástrojem pro vytváření oficiálních mýtů, které cynicky ignorovaly pravdu. Elita dokázala, že mocní mají vždy pravdu, a totalita vedla k morálnímu kolapsu, který postihoval jak útočníky, tak oběti. Zpochybňovala právní vědomí a vytvářela „díry zapomnění“, kde se ztrácely dobré i zlé činy. Stalinismus byl projevem extremistických plánů politických dobrodruhů, kteří usilovali o globální moc, a jeho důsledky zahrnovaly krádeže, masové represe, terorismus a genocidu. Byl to protidemokratický systém, prosycený militaristickou propagandou a přípravou agrese. I když stalinismus zahrnoval i jiné aspekty, bez zmínky o represích a zločinech nelze pochopit celou pravdu o Stalinovi.