Jan Lucemburský – Ludvík Jagelonský (1306 - 1516) Úvod 3. dílu: Nastupte, zvídaví čtenáři, na vratkou palubu královské lodě, jež zatím rozpačitě kotví ve starobylém českém přístavu 1306. Proplujte s námi bouřlivým mořem 14. a 15. století, průlivem časů pronikněte i na počátek 16. věku a přistaňte u habsburského břehu. Citlivě s námi vnímejte období zmítané hrdými vlnami statečnosti, prozíravosti a rozvahy, jež vynesly naši zemi na třpytivý vrchol příjemné slávy. Avšak také do časů, kdy zpěněné vody dějinných událostí setřásly blyštivý lesk i svůdný šarm Českého království a bezbranná loď cloumaná divokou bouří chamtivosti a sobectví se v prudkých nárazech tříštila o ostrovy ubohosti, strachu a bídy. Pojďte se zdobenými štíty domů, hrdými arkýři i s rozšafnými díly mistrných sochařů a malířů zavzpomínat na honosné průvody i běsnící davy a tiše se zaposlouchat do vyprávění příběhů dávno zapomenutých. Nebojte se pohlédnout do slepých očí kamenných chrličů, do nichž dějiny výmluvně vtiskly dobré i zlé časy českého státu. Zhluboka vdechněte zvláštní vůni doby, kdy vysoké štíhlé věže gotických katedrál a kostelů ostře ukazovaly k nekonečnému nebi, jako výhružně zvednuté ukazováčky. Jakoby přísně káraly a současně nabádavě varovaly před nenapravitelnými omyly, kterých se dopustili naši předkové.