Vetřelec - Pokrevní linie

Tento svazek se odehrává v několika rovinách. Nejdůležitější je si uvědomit, že se pohybujeme v “přítomnosti” a poté ve vzpomínkách Gabriela Cruze. Ze začátku to může být matoucí, protože chvíli trvá, než se ke čtenáři dostanou informace, které mu usnadní orientaci. Děj jako takový je jednoduchý. Od začátku je člověku jasné, co se podělá, kdo v tom bude mít prsty. Ve výsledku jde o jeden velký krvák, kdy o “pauzách” a za pochodu se dozvíme něco málo o tom, co se na stanici dělo, že existují skupiny, které s tím nesouhlasí. Zatím je těžké říci, kdo jsou ti dobří, kdo ti špatní, protože se zatím moc nepředvedli. Jakmile se budeme bavit o vizuálu, tak komiks je opravdu dechberoucí. Kresba sama o sobě udržuje čtenáře od první stránky v napětí a probouzí v něm strach (nebudu lhát... četla jsem jej pouze ve dne... chtěla jsme usnout). První svazek obsahuje hned ŠEST kapitol, které jsou svým způsobem na jedno brdo. Chvíli postavy mluví (a totálně o ničem), pak přijde akce, následuje vzpomínka a dokolečka dokola. Což je škoda... klidně mohla být jedna kapitola jen z minulosti, která by mnohem lépe dovysvětlila to, co se děje aktuálně. A co jsem milovala nejvíce? Mluvu vetřelců. Tím, že jsem jim vůbec nerozuměla, tím více mě jejich “zvuky” bavily. Shrnuto, podtrženo... jedná se o velmi strašidelný a napínavý úvod do série. Tento komiks potěší primárně fanoušky Vetřelce.