Bojoval jsem u Berlína

Na sklonku roku 1944, po těžkých porážkách v Africe, Itálii, Francii a Rusku, málokdo věřil v možnost německého vítězství. Šestadvacetiletý kapitán wehrmachtu Helmuth Nowak, bojující od počátku východního tažení, si stanovil jednoduchý úkol: zachránit co nejvíce mladých životů pro poválečné Německo. I když bylo jasné, že Německo prohrálo válku o "životní prostor" na východě, existoval důvod pokračovat v boji - zastavit vítěznou sovětskou armádu před proniknutím na německé území, kde by se mohla mstít za zlo, které německé jednotky napáchaly. Úkol zadržet Rudou armádu do příchodu západních vojsk stál mnoho životů, avšak v roce 1944 se zdálo, že německá armáda nemá dost sil. Adolf Hitler se rozhodl vsadit na poslední kartu s nečekaným protiútokem v Ardenách, aby přinutil západní spojence jednat o míru a soustředit síly proti sovětskému útoku. Tento plán selhal, wehrmacht byl opět poražen a jeho poslední zálohy zničeny. Naděje na zastavení sovětského postupu do Německa zmizela, armáda však musela bojovat až do konce. Nowak strávil po válce několik let v sovětském zajetí a v penzi se rozhodl sepsat své zážitky, které nabízejí unikátní pohled na tuto problematiku. Autor se knižního vydání svých děl nedočkal, neboť v roce 2001 zemřel.