Eli

Já jsem prostě na knížky od holek zatížená, je to moje soft spot, moje guilty pleasure. Zatím jsem nenarazila na knížku, která by se mi od nich nelíbila. A s Elim je to stejně. Je to hrozně smutný, syrový a bolavý příběh, ze kterého jsem na začátku měla fakt hrozný pocity, častokrát mi bylo z toho smutku na zvracení, a hodněkrát jsem knížku musela odložit abych to rozdýchala. To ale neznamenalo, že by mi hlavní postavy nepřirostly k srdci. Nate byl prostě jenom zlomenej kluk, kterému se stalo tak moc hrozných věcí, že se mu vlastně nedivíte, že to takhle dopadlo. Tak moc jsem s ním souzněla, až mě z toho bolelo u srdce. Nicméně to ale není jenom smutný příběh. Stejně tak je to příběh o lásce, o nádherný a velký lásce. O tom jak se do sebe dva kluci, co si oba nesou svoje vlastní břímě, do sebe zamilovali a rozhodli se ta břímě nést společně. Posledních asi sto stránek jsem hystericky probrečela, přestože *spoiler* knížka má šťastný konec. A díky bohu za to, protože kdyby to ten šťastný konec nemělo, tak hystericky brečím pod postelí ještě teď.