Bohové a padouši I. Herkulova krev

Příběh Alexis si mě ze začátku získal, protože po dlouhé době tady máme hrdinku, která si prochází peklem, je trochu “magor” a baví čtenáře tím, jak se dokáže dostat do průserů. Ale na druhou stranu je z ní udělaný opravdu tupoun, který sice vyřeší každou rovnici, ale neumí číst v každodenních situacích. Místo, aby poznávala a byla iniciativní, tak se o ní starají úplně všichni. Celé knize opravdu škodí to, že působí jako jeden obří úvod, kde se scény neustále opakují a brzy čtenář vše poodhalí, ale zároveň se za těch mnoho měsíců nikam “neposune” a moc se toho nedozví. A ten konec? Doufám, že ve druhém díle dostaneme více informací, protože to tady působí jako pěst na oko a nezasloužilo si to, aby to bylo takto “zameteno pod koberec”. Určitě se pustím i do druhého dílu, abych si mohla ujasnit, jaký mám k tomuto příběhu vlastně “vztah”.