Knihobot

Motýli nad propastí

Autoři

Hodnocení knihy

Více o knize

Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. / Stará čtyřtaktní metoda, / mí ,chcíplí‘ mi rozumějí.“ Básně se díky tomu rodí jako slast, ona radostná „zábava“ z tvorby, v níž se odvěký paradox existence člověka, spočívající ve vědomí vlastní smrtelnosti, transponuje do jiných, „já“ neohrožujících poloh, vtěluje se do principů i „nuancí paradoxů“. „… všechno, co píšu, jsem vskutku viděl, slyšel a někdy i prožil, ale necejtím k tomu žádnej vztah. Prostě jsem si z čirý nouze, v dutosvětě svý hlavy otevřel vetešnictví… Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě.“

Nákup knihy

Motýli nad propastí, Jan Kohout

Jazyk
Rok vydání
2013
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

4,7
Výborná
3 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Titul
Motýli nad propastí
Jazyk
česky
Autoři
Jan Kohout
Vydavatel
Dybbuk
Rok vydání
2013
Vazba
pevná
ISBN10
8074380920
ISBN13
9788074380921
Série
Štítky
Beletrie, Poezie
Hodnocení
4,65 z 5
Anotace
Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. / Stará čtyřtaktní metoda, / mí ,chcíplí‘ mi rozumějí.“ Básně se díky tomu rodí jako slast, ona radostná „zábava“ z tvorby, v níž se odvěký paradox existence člověka, spočívající ve vědomí vlastní smrtelnosti, transponuje do jiných, „já“ neohrožujících poloh, vtěluje se do principů i „nuancí paradoxů“. „… všechno, co píšu, jsem vskutku viděl, slyšel a někdy i prožil, ale necejtím k tomu žádnej vztah. Prostě jsem si z čirý nouze, v dutosvětě svý hlavy otevřel vetešnictví… Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě.“