Opička

Více o knize

Totalitní tragikomedie o tom, jak z malého otloukánka vyrostla velká svině. „U Rebelu jsem viděl, jak si každej na něco hraje a jak mu to všichni ostatní žerou: jeden dělal geniálního režiséra, druhej herce, další malíře, spisovatele, muzikanta... Přišlo to samo od sebe, začal jsem taky předstírat. Postupně jsem si vytvořil roli úspěšného selfmademana, všemocného a nezranitelného. Musím přiznat, že jsem se do toho brzy docela vžil a dělalo mi náramně dobře, že i vy mě takového berete. A i když mi časem někteří z vás začali dávat najevo, že o mě nestojí, chodil jsem dál mezi vás rád, protože jste mě odmítali jako supermana Krause a ne jako Krause-nicku. Celou tuhle komedii jsem hrál hlavně kvůli Heleně, přesto jsem dlouho nevěřil, že bych si ji kdy mohl naklonit. V tom jsem měl víc štěstí než rozumu." Soucítila s ním. Toužila jej utěšit, pohladit po vlasech, povzbudit vlídným slovem (kolik útrap jsi v životě musel vytrpět, chlapečku nešt'astná!). Soucítila s ním. Toužila jej bacit po hlavě montpákou vyčnívající zpod sedačky (Kdes vzal tu drzost, nabourat se mi do života, stavět se mi rovným, vyvyšovat se nade mě, smrade nedospělá!). Soucítila s ním a sama sobě se hnusila.