Hranice věčnosti 3

Více o knize

Nebyl jediný, komu se ze scény v chrámu udělalo zle. Venku stála asi polovina čety, všichni se dívali na hořící vesnici Prikrov. Černého kouře nad ní visel jako rubáš. Jasper slyšel dívčin křik z chrámu, ale po chvíli umlkla. Několik minut nato zaslechl výstřel a potom další. Jenže co si s tím má počít? Kdyby si stěžoval, nic by se nestalo, až na to, že armáda by si našla způsob, jak ho potrestat za vyvolávání potíží. Ale možná, pomyslel si, bych to stejně měl udělat. V každém případě si přísahal, že se vrátí do Států a stráví zbytek života odhalováním těch lháří a pitomců, kteří uvedli do chodu tahle zvěrstva. Pak vyšel z chrámu Donny a zamířil k němu. „Chce tě Smithy," sdělil mu. Jasper následoval desátníka zpět do chrámu. Dívenka ležela na zemi roztažená, s dírou po kulce na čele. Jasper si všiml krvácející ranky po kousnutí na maličkém prsu. I otec byl mrtvý. Matka klečela a podle všeho žadonila o milost. „Tys ještě nepřišel o panictví, Murrayi," řekl Smithy. Chtěl vyjádřit, že Jasper dosud nespáchal žádný válečný zločin. Jasper pochopil, co bude následovat. „Zastřel tu starou," vyzval ho Smithy. „Jdi do prdele, Smithy," odsekl Jasper. „Zastřel si ji sám." Magor Jack zvedl pušku a konec hlavně přitiskl Jasperovi ke krku. Náhle všichni ztichli a znehybněli.