Viktor Frankl Knihy

Držíte v rukou nové vydání tří přednášek Viktora Frankla z roku 1946, které mají obrovskou sílu a jsou překvapivě aktuální a které shrnují celé myšlení tohoto velkého lékaře a psychoterapeuta. Jejich smyslem je ukázat, že život má navzdory všemu smysl – navzdory bídě, smrti, utrpení, nemoci, osudu – a je možné mu říci Ano. Mnoho lidí po celém světě skličuje poznání, že materiální blahobyt sám o sobě není tím, co by jejich životu dávalo smysl. Viktor Frankl říká, že je to sám život, kdo nám klade otázky, na něž máme odpovídat. A jedině když na ně odpovídáme, máme možnost naplnit smysl života. Frankl rozvíjí své základní přesvědčení, že být člověkem znamená být schopen zvolit si, jak budeme v různých situacích reagovat, jak k nim budeme přistupovat. Důkazem toho jsou jeho vlastní bolestivé zkušenosti se ztrátou, hladem a strachem ze smrti, ve kterých přese všechno dokázal nalézt i naději, přátelství a smysluplné zkušenosti. V ­každé krizi se skrývá také příležitost – a­ to prokázat svou vlastní lidskost.

Knížka je skromný, ale účinný průvodce duševními a duchovními obtížemi našich životů. Ukazuje nám např. jak se dívat na nespavost, stárnutí a podobně.

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil. Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka.

Psycholog prožívá koncentrační tábor a svůj pobyt chápe jako empirický výzkum. Experimentální divadelní hra zachycující osobní utrpení tvoří druhou část knihy. Autor popisuje život v táboře smrti a pocity odlidštění, které všichni vězni prožívali. Patologické podmínky a nezměrné utrpení se rozhodne prožívat na základě své teorie, v níž tvrdí, že pokud pacient najde smysl uprostřed krizí a ve velmi limitujících situacích, může znovu najít ztracenou rovnováhu. Sám díky této teorii přežívá. Další část textu, divadelní hra, je literárně-dramatickým experimentem. Postavy významných filozofů se v ní setkávají se skutečností prožívaného holocaustu. Sokrates, Spinoza a Kant vedou dialog a diskutují o svědomí, svobodě i zodpovědnosti v instituci masového vraždění.

1. ZKUŠENOST Z KONCENTRAČNÍHO TÁBORA - V první části knihy jsou vylíčeny zážitky z koncentračního tábora ze stanoviska toho, kdo je bezprostředně prožíval. 2. ZÁKLADNÍ POJMY LOGOTERAPIE - Logoterapie se soustřeďuje na smysl lidské existence i na lidské hledání tohoto smyslu. Protože smysl vlastního života je prvořadou motivační silou v člověku. Logoterapie sama o sobě vychází z psychoanalýzy a je postavena na dialogu s pacientem, ale oproti ní však méně pohlíží na uplynulé události a méně se zabývá uvědomělým pozorováním vlastních vnitřních duševních a psychických jevů ( tzn. je metodou méně retrospektivní a introspektivní ).

Vůle ke smyslu představuje autorský výbor z Franklových přednášek, které měl mezi lety 1946 a 1980. Jejich základní téma je následující: Člověk je tvor hledající smysl (logos) a poskytnout člověku pomoc v jeho hledání je jedním z úkolů psychoterapie – a to především Franklem koncipované logoterapie. Výbor doplňuje příspěvek Franklovy žačky Elisabeth S. Lukasové o validizaci účinků logoterapie a Logo-test k měření životní smysluplnosti a jejího opaku – existenciální frustrace. Jedná se o jednu z nejznámějších Fraklových knih, která byla v tomto vydání obohacena o stať „Alpinismus a patologie ducha doby“.

Přednášky z oboru logoterapie - psychoterapeutického směru, který pomáhá člověku hledat jeho vlastní smysl. ISBN 80-85139-29-2 (chybné)

Základy a aplikace logoterapie. Tato kniha je výsledkem série přednášek, kterou měl autor v letním semestru roku 1966 na Jižní metodistické univerzitě v texaském Dallasu. Ústředním pojmem přednášek je logoterapie – psychoterapie zaměřená na hledání smyslu lidského života. Frankl zde zdůrazňuje systematickou povahu logoterapie, která předpokládá svobodu vůle, vůli ke smyslu a smysl života. Zaměřuje se na konkrétní logoterapeutické techniky a také na aplikační oblasti logoterapie, jež léčí různé typy neuróz. Logoterapie je kladena do kontextu jiných psychoterapeutických škol a závěrečná kapitola knihy se věnuje i jejímu vztahu k teologii.

Základní dílo k tématu psychoterapie a náboženství - důležitá pomoc při chybějící orientaci v dnešní době. S předmluvou Marka Váchy. "Kdyby nebylo Franklova díla, naléhavě bychom ho potřebovali, právě dnes, kdy je strach z budoucnosti a krize smyslu u mladých lidí - a nejen u nich - tak výrazná, jako snad nikdy dříve." Frankl tak mimoděk otevírá věřícímu čtenáři otázku – pokud se dočtu, jaká by neměla být moje víra, jaká by tedy měla být? Jak odpovědět životu, a kdo je to, kdo se táže? „Navíc, toto naše pojetí náboženství - náboženství v nejširším slova smyslu - má skutečně jen velmi málo co do činění s konfesní úzkoprsostí a jejími následky“ (str. 75). Frankl nám věřícím připomíná a připomíná v různých přednáškách této knihy opakovaně a velmi silně, abychom se nenechali nést pěnou dní, malichernými spory současné církve, kritice poměrů a kritice náboženských představitelů s představou, že toto je to pravé náboženství, zápas o moderní podobu církve. Není. Je to nanejvýš ta pěna dní.

Kniha obsahuje přednášky z let 1957–1975, v nichž se jako červená nit táhne otázka člověka po smyslu života. Viktor Frankl je přesvědčen, že utrpení z pocitu hluboké nesmyslnosti a ochromující prázdnoty života je specifickou nemocí naší doby. Vytvořil proto terapeutickou koncepci, s jejíž pomocí toto existenciální vakuum úspěšně léčil. V této knize dává nahlédnout do svého myšlení i praxe a na mnoha příkladech ukazuje, jak se dá utrpení z nesmyslnosti života léčit. „Názory, které profesor Frankl zastává v této a dalších svých knihách, znamenají nejdůležitější přínos pro obor psychoterapie od časů Freuda, Adlera a Junga. A jeho styl je mnohem čtivější.“ (Sir Cyril Burt, předseda British Psychological Society). „Tento svazek je tak zhuštěný, tak prodchnutý žhoucím humanismem, tak bohatý na dokumentaci a jeho kritické postoje jsou tak uvážlivé, že zasluhuje podrobnou četbu stránka co stránka.“ (Annales Médico-psychologiques).