Viktor Frankl Knihy

Držíte v rukou nové vydání tří přednášek Viktora Frankla z roku 1946, které mají obrovskou sílu a jsou překvapivě aktuální a které shrnují celé myšlení tohoto velkého lékaře a psychoterapeuta. Jejich smyslem je ukázat, že život má navzdory všemu smysl – navzdory bídě, smrti, utrpení, nemoci, osudu – a je možné mu říci Ano. Mnoho lidí po celém světě skličuje poznání, že materiální blahobyt sám o sobě není tím, co by jejich životu dávalo smysl. Viktor Frankl říká, že je to sám život, kdo nám klade otázky, na něž máme odpovídat. A jedině když na ně odpovídáme, máme možnost naplnit smysl života. Frankl rozvíjí své základní přesvědčení, že být člověkem znamená být schopen zvolit si, jak budeme v různých situacích reagovat, jak k nim budeme přistupovat. Důkazem toho jsou jeho vlastní bolestivé zkušenosti se ztrátou, hladem a strachem ze smrti, ve kterých přese všechno dokázal nalézt i naději, přátelství a smysluplné zkušenosti. V ­každé krizi se skrývá také příležitost – a­ to prokázat svou vlastní lidskost.

Knížka je skromný, ale účinný průvodce duševními a duchovními obtížemi našich životů. Ukazuje nám např. jak se dívat na nespavost, stárnutí, apod.

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. "Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil." Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka.

Kniha je základním dílem tzv. logoterapie, což je léčba smyslem. Logoterapie jako moderní psychoterapeutická metoda je v tomto díle také nejsystematičtěji a nejinstruktivněji vyložena v obecném i specifickém plánu. Kniha je nejlepším pracovním úvodem do logoterapie. V úvodní kapitole autor vysvětluje rozdíl mezi psychoterapií a logoterapií jako metodou, která překonává psychologismus a na základě existenciální analýzy ozřejmuje pacientovi smysl jeho života (a tím i řešení problémů). Z tohoto hlediska pak v dalších kapitolách rozebírá kategorie hodnot a v této souvislosti probírá i smysl smrti, sebevraždu, eutanázii a otázky etické: svobodu, odpovědnost, pospolitost, utrpení (velmi zajímavá je kapitola o psychologii koncentračního tábora), lásku, sexualitu a erotiku. Zvlášť se zabývá neurózami (zejména úzkostnými) a otázkami melancholie a schizofrenie. Závěrečná kapitola pak předkládá zásady lékařské péče o duši, autor deklaruje nutnost rehumanizace medicíny: každý lékař i praktický (nejen psycholog) má pomoci pacientovi neutralizovat pocit bezesmyslnosti vlastního života a dát mu novou naději.

Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905–1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“

Základy a aplikace logoterapie. Tato kniha je výsledkem série přednášek, kterou měl autor v letním semestru roku 1966 na Jižní metodistické univerzitě v texaském Dallasu. Ústředním pojmem přednášek je logoterapie – psychoterapie zaměřená na hledání smyslu lidského života. Frankl zde zdůrazňuje systematickou povahu logoterapie, která předpokládá svobodu vůle, vůli ke smyslu a smysl života. Zaměřuje se na konkrétní logoterapeutické techniky a také na aplikační oblasti logoterapie, jež léčí různé typy neuróz. Logoterapie je kladena do kontextu jiných psychoterapeutických škol a závěrečná kapitola knihy se věnuje i jejímu vztahu k teologii.

Základní dílo k tématu psychoterapie a náboženství - důležitá pomoc při chybějící orientaci v dnešní době. S předmluvou Marka Váchy. "Kdyby nebylo Franklova díla, naléhavě bychom ho potřebovali, právě dnes, kdy je strach z budoucnosti a krize smyslu u mladých lidí - a nejen u nich - tak výrazná, jako snad nikdy dříve." Frankl tak mimoděk otevírá věřícímu čtenáři otázku – pokud se dočtu, jaká by neměla být moje víra, jaká by tedy měla být? Jak odpovědět životu, a kdo je to, kdo se táže? „Navíc, toto naše pojetí náboženství - náboženství v nejširším slova smyslu - má skutečně jen velmi málo co do činění s konfesní úzkoprsostí a jejími následky“ (str. 75). Frankl nám věřícím připomíná a připomíná v různých přednáškách této knihy opakovaně a velmi silně, abychom se nenechali nést pěnou dní, malichernými spory současné církve, kritice poměrů a kritice náboženských představitelů s představou, že toto je to pravé náboženství, zápas o moderní podobu církve. Není. Je to nanejvýš ta pěna dní.

Přednášky z oboru logoterapie - psychoterapeutického směru, který pomáhá člověku hledat jeho vlastní smysl. ISBN 80-85139-29-2 (chybné)

Po obecném výkladu neuróz autor dělí duševní poruchy na endogenní psychózy, psychosomatická onemocnění, funkční onemocnění a neurózy reaktivní, iatrogenní, psychogenní, noogenní a kolektivní. Výraz „noogenní neurózy“ odráží Franklovo přesvědčení, že i problémy duchovního rázu či existenciální krize se mohou zdát zdrojem neurotických obtíží. Kolektivní neurózy zase znamenají neurotické poruchy typické pro ducha doby, v níž daný člověk žije. V druhé části knihy autor představuje dvě hlavní metody léčby noogenních neuróz – logoterapii jakožto terapii vycházející z duchovních zdrojů a existenciální analýzu coby terapii zaměřenou na duchovní oblast a na osobní duchovní existenci. Kniha je doprovázena mnoha kazuistikami.

Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností připravovaného svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy. Oba diskutující se přitom neustále potkávají ve svých osobních náboženských zkušenostech a rozhodujících životních dějinných událostech, jako je např. otázka holocaustu. Podstatnou roli zde hrají základní, existenciální otázky - utrpení a vina, ale i láska a smysl života.