Stieg Larsson
15. srpen 1954 – 9. listopad 2004
Stieg Larsson, plným jménem Karl Stig-Erland Larsson (15. srpna 1954, Skellefteå – 9. listopadu 2004, Stockholm), byl švédský novinář, spisovatel, komunista a odpůrce pravicového extremismu, který se stal známý knižní trilogií Milénium. V roce 2008 byl druhým nejprodávanějším autorem beletrie na světě.
Stieg Larsson (15. srpna 1954 až 9. listopadu 2004) byl švédský novinář a spisovatel. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. Jeho rodiče byli příliš mladí, a tak Stieg vyrůstal u svých prarodičů v malé vesničce na severu Švédska. Severin Boström, Stiegův dědeček, se pro malého Stiega stal významným mužským vzorem. Severin Boström byl přesvědčený antifašista, během druhé světové války byl kvůli svým protinacistickým názorům uvězněn v pracovním táboře Storsien. Kdyby byl dánské národnosti, bezpochyby by skončil v koncentračním táboře. Osud tohoto muže hluboce ovlivnil Stiegův charakter. Snažil se chránit rovná práva pro všechny a bojovat za demokracii a svobodu projevu.
Když bylo Stiegovi devět let, jeho dědeček zemřel a on začal žít s rodiči a s mladším bratrem. Ke dvanáctým narozeninám dostal psací stroj. Často pak trávil celé noci psaním a klapání psacího stroje probouzelo celou rodinu. Když mu bylo osmnáct, zúčastnil se v Umeå mítinku proti válce ve Vietnamu. Tam potkal Evu Gabrielssonovou, svou životní partnerku.
Stieg Larsson se po absolvování vojenské služby vydal na cesty po Africe. Jen zřídka měl dost peněz na cestování, jeho otec v jednom rozhovoru dokonce uvádí, že na zpáteční letenku z Alžíru si musel vydělat mytím nádobí a prodat své šaty. Pracoval na poštovním úřadě a zároveň byl aktivním členem švédského levicového hnutí, které v té době prožívalo rozkvět. Velice se zajímal o právě probíhající válku ve Vietnamu. V letech 1977 až 1999 pracoval jako designér pro největší švédskou tiskovou kancelář TT. Pracoval také jako skandinávský korespondent britského antifašistického magazínu Searchlight. Byl také znám také jako jeden z největších švédských fanoušků sci-fi literatury. Mimo jiné byl předsedou Skandinávské společnosti sci-fi a vydával dva časopisy.
Boj proti extremismu
Počátkem osmdesátých let se Stieg Larsson začal stále více angažovat v boji proti rasismu a pravicovému extremismu a také o švédském pravicovém extremistickém hnutí psal. V roce 1991 vydal svou první knihu Extremhögern (Pravicový extremismus). Napsal ji spolu s Annou-Lenou Lodeniusovou, švédskou spisovatelkou, která se rovněž problémem extremismu zabývala. Jeden neonacistický deník jako odpověď na tuto knihu publikoval v roce 1993 článek, jehož součástí byly i fotografie Larssona a Lodeniusové, jejich adresy a osobní telefonní čísla. Zároveň pokládal otázku, zda „je dobré jim dovolit pokračovat v práci, nebo by se mělo něco podniknout“. Vydavatel časopisu byl následně odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Tato událost však Stiega Larssona od další práce neodradila, právě naopak. Přesvědčila ho, že je třeba proti rasismu, extremismu a podobným hnutím bojovat.
Expo
Novinářské zkušenosti a politické přesvědčení vedlo Stiega Larssona v devadesátých letech k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Larsson se také stal vydavatelem stejnojmenného časopisu. V polovině devadesátých let pomáhal iniciovat projekt „Stop rasismu“. Brzy proslul jako odborník na švédské krajně pravicové a rasistické organizace, vystupoval často na veřejnosti a celá léta musel čelit více či méně vážným výhrůžkám ze strany svých politických nepřátel.
Dlouholeté soužití Stiega Larssona a Evy Gabrielssonové bylo těmito permanentními hrozbami značně poznamenáno. Když byl v roce 1999 neonacisty ve svém domě zavražděn hlavní představitel švédských odborů, policie na místě činu objevila fotografie a informace o Stiegovi a Evě. Oba se proto rozhodli přijmout radikální bezpečnostní opatření. Přestali se spolu ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety, do haly nainstalovali systém zrcadel. Stieg byl v tomto ohledu odborník, pro Švédskou unii novinářů dokonce napsal knihu o tom, jak by se novináři měli bránit hrozbám (Överleva Deadline, 2000). S malými přestávkami spolu Stieg a Eva žili až do jeho smrti.
Stieg Larsson zemřel roku 2004 ve Stockholmu na těžký infarkt. Domněnky, podle nichž jeho smrt jakýmsi způsobem souvisela s výhrůžkami, jimž musel čelit coby vydavatel Expa, se nakonec nepotvrdily. Přestože se Stieg Larsson mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, je nepochybné, že se jedná o jeden z největších objevů posledního desetiletí. Trilogie Milénium dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru — šíří a hloubkou svého záběru připomíná spíše nesmírně rozmanitou a plastickou fresku současné společnosti.