Jan Jelínek (* 22. března 1982) je český fotbalový trenér a bývalý profesionální fotbalista. Bydlí v Luhačovicích.
Sleduje biologický a společenský vývoj člověka od prvních začátků až po neolitické období, kdy člověk opouští lovecký a sběračský způsob života a začíná pěstovat rostliny, chovat zvířata a žít ve větších společenskýchcelcích. Seznamuje s počátky výroby kamenných nástrojů,s nejstaršími typy obydlí a sídlišť pravěkého člověka a s jeho uměleckou tvorbou. 1. české vydání, pro něž byl text revidován a doplněn.
Na své cestě do země Zelandovců jsou Ajla a Jondalar odkázání sami na sebe a pokud se vzácně setkají s jinými lidmi,musejí překonávat jejich nedůvěru a strach.Někteří před jejich vyjimečností dokonce zděšeně prchají ,myslí si,že jsou nadáni tajemnou mocí:přijíždějí na koních a doprovází je a chrání ochočený vlk. O to vzácnější jsou chvíle setkání s Jandalarovými přáteli,Šaramudony a Losadunaji,jejich srdce si brzy získá i Ajla.mnozí je považují za vyvolence Matky Země,protože umějí lépe než ostatní využívat jejich darů.Ajliny a Jonadalarovy znalosti a dovednosti,které vzbuzují až posvátnou úctu,jim mnohokrát zachrání život v boji se živly i s lidskou nenávistí. Toto dílo lásky,dobrodružství a bojů bylo vydáno již v mnoha zemích a našlo si cestu k více než milionů čtenářů. Celé dílo Děti země - se skládá ze čtyř částí:Klan velkého medvěda,Údolí plavých koní,U lovců mamutů a Širé pláně,které pravěkou ságu uzavírá
Ve čtvrtém díle vzrušující ságy z prehistorické doby pokračuje dobrodružné putování Ajly a jejího přítele Jondalara.Jejich láska prošla tvrdou zkouškou,než se rozhodli spolu žít a odejít do Jondalarova domova,země Zelandonců.Putují v opačném směru stejnou cestou,kterou před léty prošel Jondalar se svým bratrem Thonolanem,od moře Beran údolím Matky řek,od jejího širokého ústí až k prameni, a čeká je překročení velkého ledovce.
Kniha se zaměřuje na kořeny architektury před egyptskými pyramidami a neolitickou Mezopotámií. První část, Jak přežít, zkoumá vztah mezi člověkem a klimatem, obydlí, materiály, sociálními vztahy, náboženstvím a posvátnými místy. Dále se věnuje svatyním, obětištím a monumentální architektuře u přírodních národů. Druhá část, Pohled do minulosti, analyzuje archeologické doklady lidské stavební činnosti od doby před 300 000 lety, zahrnující Homo erectus, první zemědělce a architekturu pravěkých období, včetně doby bronzové a železné. Třetí část, Mizející svět, se zaměřuje na architekturu posledních lovců a zemědělců, přičemž autor čerpá ze svých vlastních zkušeností. Závěr knihy se věnuje prvkům primitivní architektury, které přežívají dodnes a mají význam i pro moderní dobu. Autor poskytuje široký srovnávací antropologický pohled, bohatý materiál a názory na vývoj kultury a architektury, což je výsledkem celoživotních zkušeností a znalostí. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů, včetně zájemců o architekturu, kulturní historii, etnografii a archeologii, a představuje unikátní bohatě ilustrované kompendium, které dosud chybí v české i zahraniční literatuře.
Účelná pomůcka k přijímacím zkouškám. Učebnice do kapsy.
(teoretická a praktická část)
Aktualizované 8.vydání. Souhrnné ucelené vydání středoškol. učebnic: Biologie prokaryot, vyšších a nižších rostlin, hub, Biologie živočichů, Biologie člověka a úvod do obecné biologie, až Vybrané kapitoly z obecné biologie", a Praktická cvičení z biologie. Praktická část umožňuje studentům ověřit si úroveň získaných znalostí i procvičení učiva. K porozumění textu přispívají názorné barevné ilustrace a černobíle perokresby. Obsahem učebnice odpovídá osnovám čtyřletého gymnázia a vyšším ročníkům víceletých gymnázií. Kniha je oblíbenou pomůckou i pro studenty, kteří se připravují k přijímacím zkouškám na vysokých školách, na nichž je biologie profilujícím předmětem.
Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili. Publicista Jan Jelínek shromažďoval před lety výpovědi mužů a žen, kteří se vrátili z „pekla“ koncentračních táborů. Podstatnou část z nich se autor nyní rozhodl publikovat. Většinu jmen neznáme, ale najdeme zde zmínky o osobnostech, jako byli například Miloš Kopecký nebo Arnošt Lustig. Součástí bolestného odkazu je i otevřená výpověď dramatika Milana Uhdeho, jehož rodiče se sice zachránili, ale okolnosti, za nichž se tak stalo, poznamenaly na desítky let do budoucna celou rodinu.
Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili. Číst výpovědi „přeživších holocaust“ je jako absolvovat skotský střik. Čtenáře nejprve plnou silou zasáhne proud ledové hrůzy, ale vzápětí ho poleje vlna horkosti. Člověk se mimoděk brání chladu těch syrových a věcných výpovědí mužů a žen, kteří přežili. Brzy je ale naopak vděčný, že to všechno, o čem se dozvídá, je „jen“ mrtvá historie a dávná minulost, že jeho samotného ani jeho blízkých se to netýká. Tak zběsilé a nepochopitelné se to vyprávění jeví, tak neuvěřitelné a těžko stravitelné je. A nemylme se, žijí-li ještě ti, kdo si vše pamatují, není to dávno. Je jich jen zlomek, nepatrné množství proti šesti milionům. Ale jestliže nás ten zlomek výpovědí děsí, jak by na nás asi působily příběhy těch šesti milionů mrtvých?
Kniha „Jizvy na duši“ je vyprávění malého kluka, který se narodil z židovské maminky přispěním křesťanského otce v tu nejnevhodnější dobu – roku 1940. Nebýt statečnosti jeho otce, zmizela by celá rodina beze stopy v některém nacistickém koncentračním táboře. Svět jeho dětství byl děsivý, i když on to zcela tak nevnímal. Prvních pět let byl tím, co se dnes nazývá „ukrývané dítě“. Ovlivnilo to celý jeho život. Po smrti otce, v roce 1947, se rodina odstěhovala do městečka Nymburka, kde vyrostl. Být sám je pro malého kluka traumatem, ze kterého ho vyléčili dva celoživotní kamarádi ze školních lavic. Vše, co spolu zažili, je zaznamenáno v po léta psané kronice. Popisuje i skutečně šťastné období jeho klukovských let. Hrůzy války, přijímací zkoušky na vysněnou vysokou školu, „buržoazní původ“, práce pomocného dělníka v hutích... Lidé si už mnohdy nepamatují ani věci, které se odehrály před pár lety. A už vůbec nevědí, nebo snad ani nechtějí vědět, co se stalo v dobách druhé světové války a po ní. Zapomínají, jak se u nás žilo, když vládli komunisté. I proto jsou v knize také dokumenty z oné doby. Výstřižky z novin a časopisů i ze studií historiků a statistiků. Proto jsou důležitá vyprávění těch, kteří si ty doby pamatují. Naslouchejme jim pozorně, protože jich ubývá. Za chvíli už nebude mít kdo vyprávět.
Druhé vydání mapující legionáře na Boskovsku.
