Goffredo Parise Knihy

Děj románu se odvíjí v benátské provincii, přesněji v Pariseho rodné Vicenze, kde si parta dětí z nejchudších vrstev různými úskoky opatřuje peníze a základní prostředky k přežití, počínaje chlebem a konče dřeváky. Nejvhodnějším prostředkem se zdá být možnost využít dvojakého, v zásadě však zcela nevinného vztahu, který váže houf starých panen k mladému knězi donu Gastonovi. Oba hlavní hrdinové, Sergio (která má silné autobiografické rysy) a Cena, s nesmírným úspěchem využívají vzájemné žárlivosti slečen a proměňují ji v dary nejrůznější hodnoty a druhu.

Italský autor zachytil ve svém prvním románu poetický příběh patnáctiletého chlapce, jenž se na přelomu válečného a poválečného chaosu loučí s neradostným, válkou poznamenaným dětstvím a snaží se hledat nový pravdivý svět, přičemž skutečnost neustále přechází v sen a obráceně. Doslov „Kouzlo prvotiny“ napsala Eva Zaoralová.

Román, vyznamenaný nejvyšší italskou literární cenou Premio Viareggio, představuje groteskní sci-fi ze současné konzumní společnosti. Rozvíjí příběh nadějného mladíka, který se dostává do mamutího podniku.

La prima notte che Marco trascorre a Tokyo è sorprendentemente silenziosa – e il suo sonno «simile a quelli delle convalescenze o della salvezza». Parise, lo sappiamo, è un reporter che non assomiglia a nessun altro. Mai, tuttavia, la singolarità delle sue inchieste è stata così lampante, e mai il loro fascino così a raccontarci il Giappone, «pianeta rotante nel silenzio e nella solitudine della volta celeste», è infatti un doppio dell’autore, in fuga da un paese «sconvolto per millenni da furti, ricatti e assassinii». E a muoverlo è quello stesso bisogno di essenzialità, di rigenerazione, che innerva uno dei vertici della narrativa di Parise, i "Sillabari". Attraverso il suo sguardo infantile, il lettore conoscerà le più diverse facce del dai templi di Kyoto, dove si può percepire «il distacco dal corpo che avviene per poco ossigeno», ai lottatori di sumo, che sprigionano la più alta forma di espressività fisiologica; dall’atelier dove il vecchio Moriguchi dipinge chimono con sicurezza sublime, «simile al lavoro appena frusciante dei bachi da seta nei granai», ai cantanti di Gagaku, nella cui voce risuonano i «movimenti lentissimi degli immensi blocchi gelidi dell’era glaciale». E scoprirà l’anima segreta di un paese che cela, dietro la maschera occidentale, un «classicismo cellulare».

Nach Alphabet der Gefühle folgt hier ein zweiter Erzählband des großen Stilisten der italienischen Literatur: Er erzählt vom Zusammenleben der Menschen, ihren Haltungen und Handlungen, ihrer Verwunderung über den losen Zustand der Welt.Dabei ist aller Anfang so einfach. Die Geschichte von der alten Frau etwa, die in ihrer Küche – bei guter Auftragslage – eine Bosheitenmaschine vertreibt. Die Geschichte von dem Mann, der sich einen Traum erfüllt, ein Haus auf dem Hügel seiner Kindheit, aber zu seinem Unglück einen Freund, dem Architekten, die Bauleitung überträgt. Die uralte Legende der seltsamen Freundschaft zweier höchst ungleicher Männer; als der Arme stirbt, sagt er dem Reichen, er werde auf ihn warten – und der ist folgsam…