Ve francouzské filozofii patřil k antiromantickému hnutí a oponentům Henriho Bergsona. Celosvětově proslul především svým esejem Zrada vzdělanců, který vyšel v knižní podobě roku 1927. V eseji Benda tvrdí, že intelektuálové (především němečtí a francouzští) ztratili právo soudit politické a společenské záležitosti, neboť se v 19. a 20. století dali do služeb nacionalismu, militarismu a rasismu. Koncept "zrady vzdělanců" byl později často užíván i pro kritiku intelektuálů, jež se dali do služeb stalinismu, sám Benda však textem útočil především na konzervativní antidreyfusovce Charlese Maurrase a Maurice Barrèse. Sám Benda se hlásil ke křesťanskému a starořeckému internacionalismu a univerzalismu.
