Takřka po devadesáti letech vychází nový překlad knihy francouzského filozofa Juliena Bendy (1867–1956), který proti sobě staví univerzalistickou filozofii ducha, dědičku řecké vzdělanosti, a soudobé ideové proudy ve službách praktických zájmů – nacionalismu, militarismu i rasismu –, představované ve Francii především jmény Charlese Maurrase a Maurice Barrѐse. Kniha ve své době vyvolala velký rozruch, a my navíc víme, kolik vzdělanců, intelektuálů či příslušníků inteligence selhalo v dobách, které následovaly. I proto je dobré Bendovu knihu číst znovu. Aby však nedošlo k mýlce, Bendův vzdělanec, v originále clerc, není čistý intelektuál, jak jej chápeme dnes. Je to zastánce duchovních hodnot, svobodné, nezaujaté a nezištné činnosti, která je protiváhou tak rozšířených ideologických postojů a obhajob praktické politiky. Obzvláštní kritika pak směřuje proti nacionalistickým a extrémně pravicovým i levicovým postojům ovládajícím tolik předválečných intelektuálů. Nutno poznamenat, že ty poslední se nevyhnuly ani Bendovi, což svým způsobem porušuje logiku jeho celoživotního směřování.
Julien Benda Knihy
26. prosinec 1867 – 7. červen 1956
Julien Benda byl francouzský filozof a prozaik, jehož dílo se soustředí na intelektuální tradici a kritiku moderního myšlení. Proslavil se především svým krátkým dílem, které zkoumá úpadek intelektuálů a jejich zodpovědnost vůči společnosti. Benda se ve své tvorbě zabývá povahou morálky a intelektuální integrity, často s důrazem na potřebu návratu k nadčasovým principům. Jeho psaní je charakteristické svou jasností a pronikavou analýzou dobových jevů.
