Tento autor se věnuje hlubokým filozofickým otázkám. Jeho spisy zkoumají podstatu poznání, morálky a lidské existence. Díla jsou známá svou náročností a analytickou precizností. Čtenáři ocení autorovu schopnost systematicky rozebírat složité koncepty a nabízet nové perspektivy na tradiční problémy.
Román pojatý jako moderní variace na klasické téma o zločinu a trestu, zobrazuje osudy mladého německého vojáka a válečného zajatce ve víru poválečných událostí v Polsku, kde padne do zajetí, je omylem označen za esesáka a obviněn z vraždy dítěte a kde začíná přemýšlet o vině německého národa na válečných hrůzách i o svém podílu viny.
Druhý román východoněmeckého prozaika, publicisty a novináře byl poctěn státní cenou prvního stupně. Vypráví o rozhodování schopného šéfredaktora berlínského časopisu, který se má stát ministrem a nechce se mu opustit milovanoupráci a kromě toho si není jist, zda se pro tak odpovědnémísto hodí. Angažovaná próza podává i retrospektivní zkoumání vývoje státu s novým společenským uspořádáním.
Román východoněmeckého spisovatele (nar. 1926). Příběh odvíjející se ze vzpomínek novináře, který byl vyzván děkanem dělnicko-rolnické fakulty, fakulty, kterou kdysi absolvoval, aby napsal řeč k uzavření této fakulty. Zkoumáním vhodného námětu pro tuto slavnostní řeč se novinář v retrospektivách dostává do samého středu bohatýrské doby poválečného kvasu, vzpomíná na rozverná léta studentská, kdy studoval s mnoha jinými, jimž se jako jemu o nějakém vyšším vzdělání ani nesnilo, a jde ve vzpomínkách ještě dál, kdy jako vězeň zajateckého tábora čítal za nocí vstoje Goetha a Shakespeara. Jedno z nejlepších děl současné východoněmecké literatury.
Pět povídek vypráví příběhy všedního dne: „Paní Persokeitová nechá pozdravovat“ o svérázném zaplacení dluhu; „Prázdeň“ o člověku, který neustále přemýšlí, jak to navléci, aby se stal slavným; „Třetí hřebík“ o touze po nedostatkovém zboží; „Slečna Elvíra“ o člověku, který se snaží svést svou chybu na někoho jiného; a „Rozhodující zvraty“ o touze po úspěšném sexuálním životě. Všechny povídky jsou napsány s jemným humorem.
V románe Tiráž (1972) zachytáva na osudoch hlavného hrdinu prevratné zmeny vo svojej vlasti. David Groth stojí pred dilemou a robí životnú bilanciu. Má sa stať ministrom. Prečo práve on? Spytuje sa v úvode knihy. Má na to morálne právo? Osud Davida Grotha spoznávame v mozaikových epizódach —detstvo v Ratzeburgu, nástup fašizmu, roky učenia u puškárskeho majstra v Berlíne, vojenská služba. Po vojne sledujeme jeho vzostup a kariéru v časopise Neue Berliner Rundschau — od poslíčka až po šéfredaktora, je to rušný život, plný bojov, príbeh človeka, ktorý postupne nachádza sebarealizáciu, ktorý bojuje proti rutine, proti krivdám, obhajuje pravdu a spravodlivosť. Davidove osobné zážitky, vzťahy k priateľom a ženám vyvolávajú na scénu celý rad ďalších postáv, ktoré robia z románu Tiráž mnohovrstevné a čitateľsky príťažlivé dielo. Živý, takmer hovorový jazyk dáva románu pečať autenticity, irónia a satira dodávajú príbehu plnokrvnosť.
Die urkomische Geschichte "Der dritte Nagel", unlängst auch mit grossem Erfolg in Frankreich erschienen, erzählt von einem Mann, der vom besten Brötchenbäcker der Stadt versorgt werden will. Gerade vertrackte Alltagssituationen verführen Kant zu nichtalltäglicher Spottlust und Sprachartistik. Da ist die alte Halsabschneiderin Frau Persokeit, die die Leute allein dadurch das Fürchten lehrt, dass sie sie grüssen lässt. Oder Herr Farssmann, ein Buchhalter wie du und ich. Ironie, Satire und tiefere Bedeutung - in Kants Erzählungen gehen sie besonders erstaunliche, stets vergnügliche und verblüffende Allianzen ein. Was Wunder, dass ihm die Geschichten nicht ausgehen und hier nicht nur neu zu entdeckende, sondern auch neue veröffentlicht werden. Hermann Kant wurde 1926 in Hamburg geboren. Er machte eine Lehre zum Elektriker. Im Zweiten Weltkreig war er Soldat, befand sich von 1945-49 in polnischer Kriegsgefangenschaft. Der Mitbegründer des Antifa-Komitees war im Arbeitslager Warschau und Lehrer an der Antifa-Zentralschule. Ab 1949 besuchte er die Arbeiter- und Bauern-Fakultät Greifswald und studierte von 1952 bis 1956 Germanistik in Berlin. Danach arbeitete er als wissenschaftlicher Assistent und Redakteur. Er lebt seit 1962 als freier Schriftsteller in Berlin. Von 1978 bis 1989 war er Präsident des Schriftstellerverbandes der DDR.
Die unbekannten Erzählungen Hermann Kants – mit seinem letzten, bislang unveröffentlichten Interview. Als Hermann Kant 2011 schwer erkrankte, bereitete ihn sein Arzt auf eine lange Therapie vor. Er riet ihm, sich seine Computer ins Krankenhaus bringen zu lassen. »In diesen sieben Wochen habe ich versucht, jeden Tag ein bisschen zu schreiben. Ich bin gerade mal zur Hälfte des Textes gekommen, aber der Arzt hatte den klugen Blick dafür, wie mir zu helfen war«, sagte Kant hinterher. Es wurde seine letzte literarische Arbeit. Die Herausgeberin Irmtraud Gutschke hat sie zusammen mit jenen Erzählungen, die bislang nur in Zeitschriften erschienen und daher zu Unrecht übersehen wurden, zu einer literarischen Zeit- und Lebensreise zusammengestellt. Den Abschluss bildet das letzte, bislang unveröffentlichte Interview, das Hermann Kant im Winter 2014 gab. »Literatur, das ist ein anderes Wort für Ausweg.« Hermann Kant.
