Meri Veijo
Veijo Väinö Valvo Meri je finský prozaik. Vystudoval historii, pracoval jako redaktor a dramaturg v rozhlase. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnuje nejen beletrii, ale i etymologický slovník fin. jazyka a několik rudimentárních děl hist. a biografických. Programové nerespektování hranic žánru je příznačné i pro většinu jeho románů, jež jsou spíše mozaikou příběhů, vzpomínek a anekdot, spojených pouze postavou hlavního hrdiny. Nejlépe odpovídá Meriho filoz. i uměleckému naturelu povídka a novela. (Český výbor z nich vyšel pod názvem Lovec lebek roku 1970). V nich nejlépe uplatní smysl pro absurdní situace i přesvědčení o relativitě všeho lidského usilování. Meri prožil dětství v kasárnách; jeho otec byl důstojník z povolání. Nerefiektuje však válku jako hist.-politickou realitu, ale jako jednu ze situací, v níž se jedinec, většinou proti své vůli, ocitá a s níž se musí vyrovnat. Jelikož se jedná o situaci nepřirozenou, i reakce na ni bývají absurdní, odporující všem zákonům kauzality. Pro svět nejistoty, v němž se pohybují hrdinové jeho románů se snad nejlépe hodí termín „the floating world", jímž D. Keene charakterizoval japonský román 18. století. Pocit nejistoty a proměnlivosti zesiluje v románu Irralliset (1959, Vykořenění) i způsob, jakým lidé spolu mluví. Každý sleduje vlastní příběh, a tak skutečná komunikace nevzniká, podobně jako v Chaplinových groteskách, v absurdních dramatech nebo v prózách J. Haška, který patří vedle Gogola a Kafky k Meriho vzorům a k němuž bývá fin. kritikou přirovnáván.
Slovník severských spisovatelů1970Lovec lebek
1970Manilský provaz