Fred Vargas Knihy

Po šestileté přestávce od posledního případu komisaře Adamsberga se s tímto charismatickým kriminalistou setkáváme znovu, tentokrát v jedné bretaňské vesnici zvané Louviec, kde ho čeká další složité vyšetřování. V Louviecu je postupně zavražděno několik lidí dosti podivným způsobem a zdánlivě bez motivu. Zdejší obyvatelé věří, že vraždy ohlašuje přízrak, přicházející sem z nedalekého hradu Combourg, kde koncem 18. století prožíval strastiplné dětství pod knutou despotického otce budoucí velikán francouzského písemnictví François-René de Chateaubriand. V Louviecu dnešních dní žije jeho dokonalá kopie – vzdálený potomek stejného příjmení, na něhož padne podezření z vražd. Důkazy hovoří proti němu, a jelikož je ve hře slavné jméno, je vyšetřování sledováno přímo ministrem. Jen Adamsberg v Chateaubriandovu vinu nevěří a jako obvykle řeší spletitý případ po svém, „na balvanu“, tedy na horním kameni dolmenu, na němž lehává a trpělivě vyčkává, až se mu z hlubin bahnitého dna mysli vynoří zasuté myšlenky, které ho navedou správným směrem. Ani tentokrát jeho metoda nezklame.

Komisař Adamsberg opět řeší zvláštní záhadu. Série úmrtí na první pohled nebudí podezření, že by se mohlo jednat o zločin, natolik je modus operandi podivný a prakticky neproveditelný. Ale Adamsberg za sérií úmrtí něco nejasně tuší, nevzdává se a řídí se svým příznačným mlhavým instinktem. Musí však čelit nedůvěřivosti svých kolegů a především odporu toho nejbližšího, vševěda a logického analytika majora Danglarda, který má tentokrát vůči Adamsbergovým postupům i jiné výhrady, než u něj bývá obvyklé. Vyšetřování Adamsberga zavede do poválečného sirotčince na jihu Francie, ke středověkým poustevnicím, holubům a starodávným holubníkům – a vše je prazvláštně propojeno smrtícími pavouky. Jako obvykle si přijdou na své nejen luštitelé záhad, ale i milovníci dobře psané literatury či historických reálií.

Náš starý dobrý známý, svérázný, sympatický komisař Adamsberg je postaven před nový případ. Na jeho počátku je několik zdánlivých sebevražd, které zaujmou komisařovu pozornost, protože se u každé z nich najde nakreslené prapodivné znamení, naznačující, že věci se zřejmě nemají tak, jak na první pohled působí. Pátrání dovede tentokrát Adamsberga nejenom do vzdálených končin na mrazivý, mlhami zahalený Island, ale také k tajuplné společnosti lidí vyznávajících revoluční odkaz Maximiliena Robespierra, kteří se v dobových kostýmech a parukách scházejí na tajných zasedáních a do slova a do písmene reprodukují průběh někdejších schůzí revolučního Národního shromáždění. Jako i v předchozích knihách staví i zde autorka, profesí archeoložka, svůj příběh na pozadí historických skutečností, v nichž vyšetřovateli, komisaři Adamsbergovi účinně pomáhá orientovat se jeho velmi vzdělaný a bílému vínu holdující major Danglard.

Komisař Adamsberg má problém: z vězení uprchla vraždící ošetřovatelka, kterou kdysi zatkl a teď má na něho spadeno. Krom toho se svým týmem řeší případ dvou mrtvých mladíků, zdánlivě zabitých při vyřizování drogových účtů. Adamsbergovi na tom něco nesedí, především mu vadí hlína za jejich nehty. Pátrá, odkud se mohla vzít, a ukáže se, že pochází z hrobů, které mladí muži otevřeli a kde už několik měsíců odpočívaly dvě staré panny. Do hry vstupují i dva skolení jeleni se srdcem vyrvaným z těla a především jeden středověký, ne zcela srozumitelný text na přípravu jistého lektvaru… Jen snílek typu Adamsberga (s pomocí vzdělaného Danglarda) dovede dát věci do souvislostí. A to má na kriminálce nového poručíka promlouvajícího v racinovských verších, s nímž má jisté nevyřízené účty, a jeho oblíbená poručice Retancourtová záhadně zmizela. Adamsbergův tým je v ohrožení! Jak souvisejí zabití jeleni s pleněním hrobů a kdo všechno má na Adamsberga spadeno?

O kousek dál napravo je volným pokračováním autorčiny řady o třech Evangelistech, i když tentokrát nás budou četbou provázet jenom dva z nich – medievalista Marc a pravěkář Mathias; zato k nim ale přibude svérázný vyšetřovatel na volné noze Louis Kehlweiler. Právě on při jedné ze svých pátracích akcí objeví na pařížském náměstí na stromové mříži cosi zvláštního, jakousi bílou „titěrnost“. Ukáže se, že jde o lidskou kůstku, o poslední článek ženského palce u nohy, a třebaže případ vypadá zpočátku zcela beznadějně, Kehlweiler se nedá a stopu si najde. Ta ho zavede až do jednoho malého přístavního městečka v Bretani…

Tři mladí historici bez práce a bez peněz si společně pronajmou „barabiznu“, chátrající dům se zahradou v klidné pařížské čtvrti. Každý ve svém patře, přiděleném podle studovaného období, od prehistorie v přízemí po současnost v podkroví, by si v klidu sepisoval studie, kdyby je nerušily sousedky zleva i zprava a podivné úkazy, jako je strom, který zničehonic přes noc vyrostl v sousední zahradě... Nejdřív zkoušejí tři ztroskotalí historici přijít na kloub stromu, pak je ovšem čeká zmizení slavné operní pěvkyně a s ním spojené staré i nové vraždy. S pátráním jim pomáhá strýc a kmotr jednoho z nich, bývalý vyhozený policista Vandoosler, jehož metody jsou velmi neortodoxní.

Ve svém posledním detektivním případu se autorka Fred Vargas vrací k případům nám již dobře známého, sympatického, ale ne zrovna systematického, zato velkou intuicí nadaného komisaře Adamsberga a jeho věrných spolupracovníků, především majora Danglarda. Komisař na pracovní cestě v Londýně narazí na jistou podivnost, která se ho zdánlivě netýká – na záhadu sedmnácti mrtvých nohou, odseknutých i s botami a nalezených před slavným londýnským hřbitovem Highgate. Doma ho pak čeká nevídaně brutální vražda, k níž došlo na pařížském předměstí. Adamsberg při pátrání začne sledovat jistou „upírskou“ stopu, která ho zavede až do jedné zapadlé srbské vesničky. A na scéně se znovu objeví londýnské nohy. A jako bonus – komisař najde syna, o kterém dosud neměl potuchy.

"Komisař Adamsberg se za pomoci svých poněkud neotřelých metod (a též za pomoci poněkud zvláštního kolegy Danglarda) pokouší přijít na kloub záhadě, která jako by se do dnešních dní vyloupla ze středověku. Začíná to celkem nenápadně: nejprve vysloužilý bretonský námořník Joss, jenž na jednom pařížském náměstíčku obnovil pradávné vyvolávačské řemeslo, začne mezi zprávami, které má oznámit světu, nacházet podivné, těžko srozumitelné a temné vzkazy. Poté kdosi na dveře ve vybraných domech čmárá tajemné obrácené čtyřky. A pak se začnou objevovat mrtvoly…

V dalším příběhu Freda Vargase (pseudonym vystudované historičky a archeoložky) se opět setkáváme s detektivem Adamsbergem, který se po vraždě mladé dívky stává dokonce hlavním podezřelým. Temnou roli tu sehrál alkohol a opilecké okno… Autorka si ve čtvrtém Adamsbergově případu vyhrála i s jazykovou komikou, vyvolanou odlištnostmi kanadské a evropské francouzštiny, kterou do češtiny skvěle převedla překladatelka Kateřina Vinšová.

Slavná francouzská autorka záhadných detektivních případů přináší nový příběh komisaře Adamsberga, který tentokrát řeší záhadu „Zuřivé armády“, tajemného průvodu ječících a šílejících duchů z legendy z 11. století. Průvod údajně spatřila jakási dívka nedaleko města Ordebec, a ačkoli jejímu svědectví – samozřejmě – nikdo nevěří, zdá se, že na Zuřivou armádu naopak věří všichni. Dívka navíc tvrdí, že v průvodu spatřila i několik živých, kteří by měli podle legendy do tří týdnů zemřít. A jeden z nich je již několik dní nezvěstný… Ať už je člověk zběhlým čtenářem detektivních příběhů či úplným nováčkem, literární styl autorky píšící pod pseudonymem Fred Vargas mu v této knize okamžitě učaruje stejně jako u jejích předcházejících příběhů. Děj knih dokáže čtenáře lapit do světa stojícího mezi realitou a legendou, kde je vše tak fascinující a zvláštní, že dokážeme jen s otevřenými ústy pokračovat v četbě, zároveň ale dostatečně blízké skutečnosti a každodenním strachům, abychom dokázali dokonale uvěřit. Zdroj: http://www.pitaval.cz/kniha/10343-kavalkada-mrtvych/zakladni-info#zalozky#ixzz3ljg9nj4T